22. června 1941 byla zahájena Operace Barbarossa
- Německo zaútočilo na Sovětský svaz. Nacisté od dvacátých let
prohlašovali bolševismus za svého nejvěšího nepřítele a Sovětský svaz pak za zástěrku židovského světového
spiknutí
. Při postupu do vnitrozemí Sovětského svazu se zároveň do nacistické moci dostávaly početné židovské
komunity, jež byly rozesety v širokém pruhu od Pobaltí, přes Bělorusko a Ukrajinu až k Černému moři.
V týlu německé armády operovaly čtyři tzv. Einsatzgruppen, složené z bezpečnostních složek a policie. Tyto jednotky
byly vytvořeny, aby na dobytých územích prosazovaly nacistickou představu sociální politiky. Jen na území Polska
zavraždili příslušníci Einsatzgruppen desetitisíce lidí, mezi nimi téměř 7 000 Židů. Ve válce proti Sovětskému
svazu plnily Einsatzgruppen také další úkoly. Známé jsou především pro tzv. rozkaz o komisařích
(Kommisaberfehl),
respektive pro Instrukce pro zacházení s politickými komisaři
(Richtlinien für die Behandlung politischer Kommissare)
ze 6. června 1941. Tyto obsahovaly na jedné straně rozkazy pro všechny vojáky wehrmachtu, aby politické komisaře, kteří
byli v každé jednotce rudé armády, nebrali jako zajetce, ale na místě zastřelili, na druhé straně měli příslušníci
Einsatzgruppen z válečných zajetců oddělit všechny ty, kteří podle představ nacionálních socialistů neměli právo
na život - inteligenci
, Židy
a nevyléčitelně nemocné
. To bylo ostatně jejich hlavním úkolem. Einsatzgrupen představují
hlavní pachatele holocaustu, když, následujíc wehrmacht, v první linii vraždily židovské obyvatelstvo, ale také Romy,
duševně nemocné nebo tělesně postižené. S podporou wehrmachtu a dalších bojových jednotek zavraždili na dobytém
sovětském území přibližně 1.35 Židů a staticíce obyvatel Sovětského svazu.
Nejznámější a největší masakr, ze který jsou zodpovědné Einzatzgruppen, byla poprava 33 tisíc Židů z Kyjeva
v rokli Babi Yar na konci září 1941.
Einsatzgruppen popravují Židy na Ukrajině, 1942. (Foto: Library of Congress, courtesy of USHMM Photo Archives.)
V roce 1941 se nacisté definitivně rozhodli vyvraždit všechny Židy na okupovaném území. 31. června 1941, bezprostředně
pozahájení útoku proti Sověskému svazu, obdržel Heydrich povolení podepsané Göringem k přípravě řešení židovské
otázky. Jejich záměrem bylo vyvraždit cirka 11 miliónů Židů, kteří se nacházeli na nacisty kontorolovaném území,
tak to vyhlásil Heydrich na konferenci vysoce postavených nacistů v Berlíně ve Wannsse. Konference ve Wannsse nebyla
však pouze místem, kde padlo rozhodnutí o vyvrždění evropských Židů, jak se často tvrdí. O tom se rozhodlo již
předem. Konference sloužila pouze k tomu, aby se masové vraždění stalo koordinovaným. V pozadí rozhodnutí stál fakt,
že zasřelení nebylo vhodným prostředkem: pro nacisty bylo málo efektivním
a k tomu si začali ti, kteří popravy vykonávali,
stěžovat.
Při hledání nejefektivnějšího způsobu zabití, sáhli nacisté do minulosti, k metodám, které užívali při likvidaci
psychicky nemocných a hendikepovaných lidí v rámci tzv. Akce T4
a dále je rozvíjeli. Vznila tak tvz. plynová auta
,
mobilní plynové komory, ve kterých byly v utesněném nákladním prostoru nákladních aut oběti zavražděny výfukovými
plyny. Tato plynová auta používaly Einsetzgrupen na různých mísech, ale brzy se také ukázala jako neefektivní
. V
prosinci 1941 byl v polském Chełmnu, německy nazývané Kulmhof, zřízen první nacistický vyhlazovací tábor, ve kterém
byla stále využívána plynová auta. Byl v provozu ve dvou fázích celkem 18 měsíců. Bylo zde nacisty zavražděno
157 477 lidí. Pouze jediný člověk, který nacistům sloužil pro vraždění, se dožil konce války.
Ani vyhlazovací tábor Kulmhof se nacistům nezdál jako dostačující. V rámci Operace Reinhard byly od března 1942
zřízeny tři vyhlazovací tábory - Bełżec, Sobibor
a Treblinka. Metody vraždění v těchto táborech byly neustále vyvýjeny. V Bełżecu a brzy i v Sobiboru byly vybudovány
plynové komory o kapacitě 1200 lidí, později byla kapacita navýšena na 3000 a plynová komora v Treblince měla kapacitu
4000 lidí, kteří mohli být zavražděni najednou. Ve všech jmenovaných táborech nacisté kapacitu plynových komor
neustále zvyšovali. V Bełżecu zavrždili nacisté téměř za 10 měsíců 434 508 Židů, 1500 Poláků a blíže neznámý
počet Romů, v Sobiboru trvalo vyvraždění 152 000 lidí 18 měsíců. V Treblince zavraždili nacisté za rok celkem 780
000 lidí označených za Židy. Celkový počet obětí Akce Reinhard, kterou historik Stefan Lehnstaedt nazývá jádrem
holocaustu
, činí 1,36 miliónů lidí. Další milion obětí nacistického hromadného vraždění byl v celkově největším nacistickém vyhlazovacím
táboře v Auschwitz-Birekenau, z toho 960 000 židovských mužů, žen a dětí.
Tisk
