Bezprostředně po převzetí moci Adolfem Hitlerem a NSDAP začali být prostřednictvím diskriminace a pronásledování Židé, kterých v té době žilo v Německu zhruba 525 tisíc (0,77 % obyvatel), systematicky vylučování ze společnosti.
Okamžitě po převzetí moci nacisty začal svévolný
teror, organizovaný především jednotkami SA. Na mnoha místech
vedl k násilném unapadaání židovského obyvatelstva. Od prvních dnů nového režimu začala být vydávána různá
nařízení vztahující se na Židy, omezující svobodu povolání a účast na veřejném životě.
Nacistický režim na 1. dubna 1933 vyhlásil bojkot židovských obchodníků, živnostníků, právníků a lékařů doprovázený
intenzivní antisemitskou propagandou, podle níž měl být bojkot pouhou odvetou za nepřátelské vystupování zahraničních
Židů proti novému německému režimu. Na jeho dodržování dohlíželi a vynucovali jej příslušníci SA a SS. 4. dubna
byl bojkot oficiálně ukončen s tím, že splnil svůj účel. Po první revoluční
fázi pronásledování Židů a jejich
vyloučení z německého hospodářství zvolili nacisté z obav o způsobené hospodářské ztráty opatrnější postup
a spontánní
opatření proti Židům do jisté míry omezovali. Přesto se proces hospodářského a společenského vyčleňování
Židů nikdy nezastavil a byl pouze podle okolností zrychlován či zpomalován.
Členové SA provádějí bojkot židovských obchodů. (Foto: National Archives, courtesy of USHMM Photo Archives)
Okamžitě po převratu byli umělci, vědci a další významné osobnosti veřejného života židovského původu vylučování ze svých funkcí. Mnoho z nich zvolilo raději emigraci. Nejznámějším je fyzik Albert Einstein, který emigroval do USA.
Židovští právníci, lékaři či univerzitní profesoři museli opustit svá zaměstnání. 7. dubna 1933 byl vydán
zákon o obnovení úřednického stavu (Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums), který umožňoval propuštění
neárijských
, komunistických a dalších pro nacisty nespolehlivých úředníků, ticíce z nich ztratilo zaměstnání.
Norimberské zákony
15. září 1935 - během každoročního stranického sjezdu NSDAP v Norimberku - byly vydány tzv. norimberské zákony,
které se staly právním základem pro vyloučení Židů z veřejného života v Německu. Zákonem o říšském občanství
bylo ustanoveno, že říšskými občany mohou být pouze arijští
Němci nebo osoby spřízněné krve
, zatímco ostatní
obyvatelé se stali pouze druhořadými státními příslušníky. Zákon na ochranu německé krve a německé cti
zakazoval
uzavírání sňatků a nemanželský styk mezi Židy a Němci, zaměstnávání německých služebných mladších 45 let
v židovských domácnostech a vyvěšování německých vlajek Židy. Zákon o říšské vlajce (Reichsflaggengesetz),
který byl přijat ve stejné době, ale který se nepočítá k tzv. norimberskýcm zákonům, zakazoval Židů vyvěšovat
říšskou vlajku.
Již od začátku se nacistická byrokracie potýkala s otázkou, kdo a na základě jakých kritérií má být považován
za Žida. Významná byla proto především definice Žida užitá v prováděcích nařízeních k norimberským zákonům.
Kdo měl alespoň tři prarodiče židovského vyznání, byl považován za Volljude
. Lidé s jedním nebo dvěma židovskými
prarodiči byli považováni za tzv. židovské míšence
I.
nebo II. stupně
. Tato kategorizace hrála velkou roli při pronásledování,
míšenců
se dlouho různé represe netýkaly tolik, jako židů označených za Volljude
.
Olympijské hry 1936
I přes nedemokratický charakter nacistického režimu a vydání norimberských zákonů se v Německu v roce 1936 konaly zimní a letní olympijské hry. Nacisté využili této příležitosti jako propagační akce režimu. Z taktických důvodů byly po dobu konání olympijských her v místech jejich konání odstraněny protižidovské slogany a zakázán prodej ostře antisemitského časopisu Der Stürmer, který od roku 1923 vydával Julius Streicher.
Tisk
