Ve vyhlazovacím táboře Sobibor probíhalo vraždění Židů podobně jako v ostatních táborech Akce Reinhard: po příjezdu transportem odevzdaly oběti zavazadla a oblečení a v zápětí byly nahnány do plynové komory. Pouze hrstka mladých lidí byla ponechána na živu, aby obstarávala práci u plynových komor apod. Mezi nimi se pod vedením Leona Feldhendera, bývalého předsedy Judenratu v Zolkiewu, a později zajatce ruské armády Alexandra Pecherského utvořila podzemní organizace, která připravovala vzpouru proti vedení tábora.
Na skupinovém portrétu je několik účastníků povstání v Sobiboru: první řada - Josef Ertmann (druhý z leva), Zelda Melbermanová (třetí z leva), Chaim Povroznik (šestý z leva); druhá řada - Meyer Zis (první z leva) a Leib Feldhendler (šestý z leva), srpen 1944. (Foto: Misha Lev, courtesy of USHMM.)
Povstání vypuklo 14. října 1943 ve čtyři hodiny odpoledne. Plán, který byl jedním z mnoha, se podařilo splnit téměř přesně:
14. října 1943 přesně v 16 hodin vstoupil četař SS Greischutz do krejčovské dílny, aby si vyzkoušel novou uniformu.
Trvalo to asi tisícinu vteřiny... Rozsekl jsem mu lebku na dvě části... Pro mě to byla čest, že jsem mohl zabít Němce,
komentuje svůj čin Jehuda Lerner, který povstání zahájil. Za jednu hodinu zabili Židé jedenáct ze šestnácti Němců
přítomných v táboře. Při apelu v 17 hodin zbyly v táboře ukrajinské stráže a pár nacistů. (Z vyprávění Jehudy
Lernera ve filmu C. Lanzmanna: Sobibor, 14. října 1943, 16.00).
Třem stovkám vězňů se podařilo uprchnout z tábora, mnozí z nich byli na útěku dopadeni a zabiti. Válku přežilo asi 50 z nich.
Tisk
