Narodil se jako syn účetního v Solingenu v Porýní. Když mu bylo 5 let, zemřela mu matka a s otcem a 5 dalšími sourozenci se přestěhovali do Lince v Rakousku. Eichmann nedokončil reálku a průmyslovou školu, na níž se měl vyučit mechanikem, opustil po dvou letech. Vystřídal pak různá povolání a nakonec se stal obchodním cestujícím americké společnosti Vacuum Oil Company. V roce 1932 jej přemluvil jeho známý, Ernst Kaltenbrunner, aby vstoupil do rakouské nacionálně-socialistické strany. V roce 1933 byl Eichmann propuštěn ze zaměstnání; ve stejném roce byla v Rakousku nacistická strana zakázána. Eichmann odešel do Německa, kde vstoupil do SS a sloužil po jistou dobu v koncentračním táboře v Dachau.
Od roku 1934 pracoval v centrále SD v Berlíně. Nejdříve pracoval v oddělení, které se zabývalo svobodnými zednáři,
později byl přeložen do nově založeného oddělení, jež mělo na starost dalšího nepřítele
- Židy. Tak se Eichmann
stal jedním z nejdůležitějších organizátorů protižidovských opatření.
(Foto: Courtesy of USHMM Photo Archives.)
Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 dostal Eichmann možnost prokázat svůj organizační talent, když byl poslán do Vídně s cílem zorganizovat co nejmasovější emigraci rakouských Židů. K rychlé emigraci rakouských Židů přispívala vlna protižidovského teroru a ponižování ze strany rakouských nacistů a dalších antisemitů. Eichmann podřídil židovskou obec ve Vídni pod svou kontrolu a přinutil její představitele ke spolupráci na nacistických protižidovských opatřeních - v této době tedy na emigraci Židů. Aby emigrační proces byl co nejefektivnější, založil v srpnu 1938 Ústřednu pro židovské vystěhovalectví (Zentralstelle für jüdische Auswanderung), která byrokratický proces emigrace za stálého ponižování židovských žadatelů znatelně urychlila. Podle vídeňského vzoru byla v lednu 1939 na Göringův rozkaz založena v Berlíně Říšská centrála pro židovské vystěhovalectví (Reichszentrale für jüdische Auswanderung) a po okupaci českých zemí v červenci 1939 zřízena obdobná Ústředna pro židovské vystěhovalectví v Praze.
Po rozpoutání války stoupl výrazně Eichmannův vliv a po zřízení Hlavního úřadu říšské bezpečnosti byl jmenován do čela přesídlovacího referátu Gestapa. Od března 1941 nesl Eichmannův "židovský referát" (Judenreferat) označení IV B 4. Eichmann hrál zásadní roli při vyhánění Židů a Poláků z polských území, jež byla začleněna do německé říše, a připravil systém masové deportace Židů (viz Akce Nisko). V říjnu 1940 osobně vedl deportaci 6500 Židů z Badenska, Falce a Sárska na území vichystické Francie. Eichmann udržoval síť svých podřízených ve všech Německem obsazených územích a ve státech, jež byly pod jeho vlivem. Nacističtí poradci výrazně ovlivňovali protižidovskou politiku v satelitních státech, např. na Slovensku, v Bulharsku či Rumunsku.
Poté, co byla v říjnu 1940 zakázána další emigrace Židů, stal se Eichmann a jeho úřad místem, z nějž byl organizován
proud transportů z celé Evropy do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Odtud vycházela nařízení o místu a čase
transportů, o počtu deportovaných, stejně jako o jejich cíli. Eichmannovi lidé zajišťovali spolupráci ostatních
státních orgánů na deportacích židovského obyvatelstva, především Říšských drah. Eichmann hrál významnou roli
při přípravě konference ve Wannsee, jejímž hlavním cílem bylo především zajistit hladkou spolupráci německých
ministerstev a úřadů na konečném řešení
.
Po obsazení Maďarska německými vojsky v březnu 1944 dohlížel Eichmann osobně na zahájení deportací maďarských Židů. Během několika měsíců (od května do začátku července 1944) se Eichmannovi a jeho spolupracovníkům podařilo vypravit do Osvětimi transporty se zhruba 440 tisíci Židy z maďarských provincií. I po zastavení deportací v červenci 1944 se snažil různými manévry o deportaci budapešťských Židů, kterých se předchozím transporty převážně netýkaly. Protože osvětimské plynové komory již nebyly v provozu, vyhnal v zimě 1944/45 76 tisíc Židů na pochody smrti směrem do Rakouska, kde byli zavlečeni na otrocké práce do koncentračních táborů.
Na konci války se Eichmann ukryl a s pomocí Vatikánu se mu podařilo uprchnout do Argentiny. Tam byl v roce 1960 vypátrán
izraelskou tajnou službou a dopraven do Izraele. V následném soudním procesu v roce 1961 byl odsouzen k trestu smrti a
v roce 1962 popraven. Proces s jedním z hlavních organizátorů konečného řešení
vyvolal diskuse o Eichmannově charakteru
a o tom, jak se tento jinak vcelku banální úředník stal jedním z největších nacistických zločinců.
Tisk
