Cikánský tábor
v Hodoníně u Kunštátu sloužil jako místo nucené koncentrace moravských Romů. Podobně jako v Letech
byli na začátku srpna 1942 do tábora nahnány romské rodiny v počtu značně převyšujícím kapacitu tábora, která
byla stanovena na 800 osob. Ubytovací, stravovací i hygienické podmínky byly stejně katastrofální jako v Letech
a táborový řád byl také totožný.
Nákres cikánského tábora
v Hodoníně u Kunštátu, 1943. (Obr.: Muzeum romské kultury, originál: Státní ústřední archiv v Praze)
I v tomto táboře byl dozorčí personál tvořen protektorátními četníky. V čele tábora stál Štefan Blahynka, který dočasně v zimě 1943 odešel do letského tábora, aby pomohl zažehnat následky epidemie tyfu a aby zajistil podmínky pro transport vězňů do Osvětimi. Po provedení tohoto úkolu se vrátil zpět do Hodonína, kde vykonával funkci velitele tábora až do jeho likvidace.
Táborem prošlo celkem přes 1300 osob. Následkem nemocí (především v době tyfové epidemie) a špatných životních podmínek zahynulo přímo v táboře 194 osob.
Pohled na cikánský tábor
Hodonín u Kunštátu, 1942. (Foto: Muzeum romské kultury, sbírka O. Kučery.)
Hromadné transporty byly z hodonínského tábora vypraveny celkem dva. První transport 46 mužů a 29 žen (tzv. asociálů) byl vypraven 7. prosince 1942 a na základě výnosu o preventivním potírání zločinnosti směřoval do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý hromadný transport se uskutečnil 21. srpna 1943 a bylo jím odvezeno 749 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II.-Birkenau.
Po odjezdu druhého transportu zůstala v táboře pouze skupina 62 vězňů. Jedna neromská rodina z Olešnice adoptovala osmiletou vězeňkyni tábora a tím ji zachránila před dalším utrpením, protože ze zbylých vězňů byla propuštěna pouze část a zbytek byl v zimě 1944 také odvezen do koncentračního tábora v Osvětimi.
Tisk
