Předmluva
O koncentračním táboře v Letech u Písku, úředně označeném “CT I Lety u Písku”, tedy “cikánský tábor”, se už dlouho
vede veřejná diskuze, která je z našeho hlediska mimo jiné komplikována tím, že v dostupných textech nejsou většinou
přesně popsány zdroje, které byly použity, a jakým způsobem se s nimi pracovalo. To znesnadňuje nejen pochopení informací
širší veřejností, ale také další badatelskou práci. Tento text vychází především z archivního fondu “CT Lety” uloženého
ve Státním oblastním archivu v Třeboni. Velké části tohoto fondu se skládají z opisů nebo konceptů úřední
korespondence, což znamená, že nemusí být vždy kompletní. Další dokumenty, které se nacházejí v jiných archivech
a mohly by informace doplnit, nebyly pro tento článek použity. Následující text má přispět k vyjasnění dosavadních
nedorozumění ve veřejně diskuzi, a proto se soustředí jen na to, co se nachází ve fondu “CT Lety”. Dosud publikovaná
literatura k tématu byla použita jen pro získání doplňujících informací. Vzpomínky přeživších vězňů nebyly
v rámci projektu “Databáze obětí nacistického pronásledování ‚cikánů‘” systematicky rozpracovány a slouží v článku pouze pro doplnění. Pro lepší přehlednost jsou
citace jednotlivých zdrojů omezeny. Všechny citace archivních zdrojů se vztahují na fond CT Lety z SOA Třeboň, pokud
není uvedeno jinak. Rozšířená verze textu včetně všech zdrojů je dostupná zde.
Úvod
Na území Protektorátu Čechy a Morava vznikly v létě 1942 dva tábory s oficiálním označením “cikánské” (dále CT): CT I Lety u Písku a CT II v Hodoníně u Kunštátu. Na místě “cikánského tábora” v Letech fungovaly již před jeho založením dva tábory – kárný pracovní tábor (KTP) a sběrný tábor (ST). Jednotlivé tábory se od sebe odlišovaly. Hlavní rozdíl spočíval v režimu panujícím v táborech, ale také v jejich účelu. CT I Lety u Písku sloužil k nucené koncentraci lidí a byli to četníci a policisté, kdo rozhodoval o tom, kdo má být v „cikánském táboře“ uvězněn. Proto se vězni tábora stávali jak lidé, kteří se sami neidentifikovali jako Romové nebo Sintové, tak i ti, které nacisti nepovažovali podle svých rasových teorií za “cikány”. Ovšem vzhledem k tomu, že se všichni vězni nacházeli ve stejném táboře, stali se oběťmi nacistického pronásledování “cikánů”.
Slovo “cikán” nemá vždy stejný význam jako “Rom” nebo “Sinto”. Jedná se o vnější označení lidí, kteří se sami mohou
identifikovat zcela odlišně, a často se používá jako diskriminující nadávka pro Romy nebo Sinty. Zároveň se tímto
pojmem může i vyjádřit obsah, který nelze nahradit slovy “Rom” a “Sinto”. V následujícím textu se slovo “cikán” objevuje
jako dobový pojem, který je potřeba vnímat v kontextu rasové ideologie, rasistických stereotypů nebo politiky pronásledování.
Vzhledem k tomu, že se ne všichni vězni tábora v Letech identifikovali jako Romové nebo Sintové, snažím se v textu
vyhýbat určení identity lidí, kteří se k tomu již nemohou vyjádřit. Více viz ediční poznámka.
Hala bývalého prasečáku na uzemí tehdejšího “cikánského tábora” I v Letech u Písku s grafity “Péráka”, upozorňující na děijny tohoto areálu. (Foto: Aletta Beck)
Další kapitola: VZNIK A PODOBA CIKÁNSKÉHO TÁBORA