Pamětní deska památníku
Před 70 lety, 18. října 1939, bylo z Moravské Ostravy odvlečeno na tisíc židovských mužů. Jejich transport na území nacisty obsazeného Polska byl prvním z nekonečné série, která provázela vraždění evropských Židů. Ke smutnému výročí se 14. října na půdě Ostravské univerzity uskutečnila mezinárodní konference, která se zabývala osudem transportů, které postihly na pět tisíc Židů z českých zemí, Polska a Rakouska (dvěma transporty do Niska nad Sanem a osudem třetího transportu, který skončil v ghettu v Sosnowci), výstavbou a krátkou historií koncentračního tábora v Nisku i osudy deportovaných vězňů. Většina z nich byla zahnána strážemi SS na území Sovětského svazu, kde byli znovu uvězněni v sovětských koncentračních táborech - gulazích. Při příležitosti konference byla vydána práce historika Mečislava Boráka Transporty do Niska nad Sanem (1939-1940) - první deportace evropských Židů (viz Nové knihy - říjen 2009). Publikace, která shrnuje na 300 stranách historická fakta na toto téma a je vybavena rozsáhlým ilustračním materiálem, představuje významný příspěvek k historickému bádání o holocaustu. Knihu vydal Český svaz bojovníků za svobodu v nakladatelství Tilia (Šenov u Ostravy).
Péčí ŽO v Ostravě, FŽO v ČR, ČSBS v Ostravě a zejména města Ostravy byl u nádraží Ostrava-Přívoz obětem transportů postaven památník. Slavnostně byl odhalen 15. října za účasti ostravského primátora, zástupců Moravskoslezského kraje a různých ostravských společenských organizací, dále vrchního rabína Sidona, představitelů židovských obcí a organizací i Židů z Ostravy, žijících dnes v Izraeli. Památník, jehož autorem je ostravské Projektstudio, je vysoký 2,5 metru, tvoří ho pamětní deska šedé barvy s informačním textem a šest prostorově oddělených segmentů zlatavé barvy na tyčích. Segmenty se při pohledu z místa s pamětní deskou opticky spojují do tvaru Davidovy hvězdy. Další vzpomínkové shromáždění se odehrálo u památníku ostravských Židů v sadu Milady Horákové.
Poselství a připomínka
Při odhalení pomníku pronesl za Federaci židovských obcí ČR její předseda následující projev: Vlak, který před sedmdesáti lety v půl deváté ráno vyjel z nádraží v Ostravě-Přívoze a jehož cílovou stanicí bylo Nisko nad Sanem, má v historii selhání evropské civilizace, kterému říkáme holocaust nebo také šoa, pochmurné privilegium. Byl to první z vlaků, které během druhé světové války ve stále větším počtu vyjížděly ze všech evropských zemí, obsazených nebo kontrolovaných německými nacisty a měly za úkol dopravit Židy na východ
. Východ, to byla Osvětim, Treblinka, Majdanek, Sobibor... Vůbec poprvé se ale v tomto kontextu objevilo Nisko.
Na tomto nádraží se odehrály první nesmělé kroky příprav na zavraždění šesti milionů židovských mužů, žen a dětí. Vrazi ohledávají terén, hledají řešení administrativních a technických problémů, improvizují. Ještě nevraždí, i když věci jsou už v režii Eichmanna, Heydricha,
Ostravští Židé jsou spolu s dalšími zatím také jen zkušebním materiálem
. Někteří se po zrušení tábora v Nisku po půl roce dokonce ještě mohou vrátit domů. Ještě není zcela rozhodnuto, jak s nimi naložit. Nakrátko. V roce 1942, kdy je odvážejí do Terezína a pak dál na východ
, už to jasné je. Po válce se vrací jen málokdo.
Nacisté byli poraženi. Ale jejich snaha zničit evropské Židy byla ve velké míře úspěšná, a tak skutečnost holocaustu představuje pro všechny, kdo dnes v Evropě žijí a hlásí se k hodnotám západní civilizace, morální problém, který je třeba brát vážně. Především co do okolností, za kterých se holocaust odehrál, a co do možností, které jsou k dispozici, aby se zabránilo jeho opakování v této či jiné podobě.
Po zkušenostech 20. století, k nimž patří v neposlední řadě i transporty do Niska nad Sanem, je víra dnešního člověka v to, že dobro vítězí, otřesena. Máme-li nějakou naději, spočívá spíše v tom, že zlo, alespoň zatím, nikdy nezvítězilo zcela definitivně - i když k tomu mělo všechny myslitelné předpoklady. To je první část poselství, které pomník, který dnes odhalujeme, přináší.
Tou druhou částí je připomínka, jakým nezměrným utrpením za to bylo zaplaceno.