Terezínské studie potřinácté

Sborníky odborných studií, historizujících esejů, dokumentů a dalších textů, které vycházejí každý rok (v české a německé verzi) pod názvem Terezínské studie a dokumenty, se už staly svého druhu institucí. Dá se říci, že svým zaměřením, kvalitou textů a ediční přípravy, grafickou podobou a také soustavností, s jakou pracují, jen těžko hledají u nás konkurenci. Důležitým krokem k posílení závažnosti sborníků bylo rozšíření záběru: zatímco v prvních ročnících se editoři zaměřili především na texty zabývající se okolnostmi existence a významu terezínského ghetta, v posledních ročnících tematický záběr sborníků zasahuje také nejrůznější okolnosti přípravy, průběhu a důsledků holokaustu. Autoři tedy mohou otevírat nová témata, vřazovat je do časových, geografických, situačních aj. souvislostí, přinášet hlubší a často překvapivé pohledy historické, sociologické atd.

Základní téma

Dokladem úspěšnosti tohoto přístupu je i nejnovější sborník Terezínských studií a dokumentů 2008, který právě vyšel v nakladatelství Sefer. Editorky sborníku, historičky Jaroslava Milotová a Anna Hájková, v úvodu vymezují základní téma, které spojuje většinu příspěvků: Odraz válečných událostí do doby poválečné, s níž ti, kteří přežili hrůzy holocaustu, nespojovali jen naděje na nový začátek, nýbrž doufali i ve vyrovnání se s válečnou minulostí v rovině právní a morální. Články autorů v tomto sborníku více než naznačují, že to byla iluze. Vyrovnání se s důsledky druhé světové války se stalo předmětem ideologického s politického boje mezi dvěma bloky a kromě jiného zabránilo potrestat mnoho válečných zločinců, přičemž na city obětí nacistického bezpráví nejenže nebyl brán ohled, nýbrž byly často vystavovány bezpráví dalšímu. Namísto vyrovnání se s minulostí nejednou převažovala snaha vytěsnit nepříjemné skutečnosti a otázky spojené s válkou z povědomí společnosti, zapomenout na oběti i pachatele.

Do tohoto základního zadání se vešly práce jedenácti autorů z Čech, Německa, Izraele, USA a Portugalska. Práce dvanáctého autora se vymyká zadání, nikoli ovšem hlavnímu tématu. Historik Christian Gerlach (Německo) se zabývá důkladně několika klíčovými událostmi historie šoa: okamžikem rozhodnutí vyvraždit všechny evropské Židy, tím, jakou roli v tomto rozhodnutí hrálo dění v nacistických státních a stranických kruzích, jaký postoj zaujímal Hitler a nakonec konferencí ve Wannsee, jejíž význam podle něho mnozí současní historici podceňují.

Po válce

Zajímavá a pro studium nejnovějších dějin Židů v českých zemích velmi potřebná je úvodní studie historika Petra Sedláka Židé v českých zemích v letech 1945-49, která věnuje pozornost problematice, jíž se doposud až výjimky (např. J. Heřman) nikdo nezabýval příliš důkladně: pokouší se shrnout a na základě neznámých či nevyužitých dokumentů nově vyhodnotit základní demografická data, týkající se židovské menšiny ve válečném a poválečném období.

Ostatní příspěvky sborníku mají řádově užší záběr, což jim neubírá na zajímavosti, každý přichází se zajímavým námětem a vhledem do tématu. Ahlrich Meyer (Německo) a Lenka Šindelářová (ČR) se zabývají problematikou potrestání nacistických zločinů, spisovatelkaRuth Bondyová z Izraele českými Spravedlivými mezi národy, Pavla Plachá, Jiří Plachý (ČR) a Peter Richard Pinardy (USA) problematikou opačnou: kolaboranty, Sofia Leiteová a António Louçã (Portugalsko) píší o výměnném obchodu mezi SS a maďarskou rodinou Manfreda Weisse (koncern za život); Christina Herkommerová (Německo) se zabývá složitým postavením žen za nacionálního socialismu, Joachim Neander (Německo + Polsko) válečnou a poválečnou situací osvětimských vězňů z Německa.