Adolf Hitler se narodil v Braunau v Rakousku a pocházel z rodiny celního úředníka. Po vystudování reálky se v roce 1907 marně ucházel o přijetí na vídeňskou Akademii výtvarných umění. V roce 1903 mu zemřel otec a 1907 matka. Hitler se posléze odstěhoval do Vídně, kde zpočátku čerpal ze sirotčího důchodu a později několik let žil mezi vídeňskou chudinou a živil se prodejem drobných maleb. V roce 1913 se přestěhoval do Mnichova a na počátku první světové války se jako dobrovolník přihlásil do německé armády. Válku strávil na frontě v Belgii, získal hodnost svobodníka a vyznamenání za statečnost. V říjnu 1918 po plynovém útoku přechodně oslepnul a v lazaretu se dozvěděl o německé kapitulaci. Později Hitler tvrdil, že se v této chvíli rozhodl stát se politikem a bojovat proti Židům, jež z porážky Německa vinil.
Po návratu do Mnichova se Hitler v roce 1919 připojil k jedné z mnoha krajně pravicových antisemitských skupin, k Německé
dělnické straně (Deutsche Arbeiterpartei), jež v roce 1920 přejmenovala na Národně-socialistickou německou dělnickou
stranu (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP). V programu z roku 1920 žádala tato strana mj. omezení občanských
práv Židů. Hitler se brzy stal hlavním stranickým řečníkem a v roce 1921 předsedou strany s neomezenou pravomocí.
Jeho pokus o převrat v Mnichově v roce 1923 byl zastaven a Hitler byl odsouzen na pět let vězení. Během pobytu ve -
velmi mírném - vězení v Landsbergu sepsal první svazek svého základního politického díla Mein Kampf (Můj boj).
Do něj vtělil svůj silný rasový antisemitismus a představu o potřebě znovuzískání životního prostoru
(Lebensraumu)
pro německý národ.
(Foto: National Archives, courtesy of USHMM Photo Archives.)
Po nezdařeném puči se Hitler rozhodl využít k získání moci prostředky parlamentní demokracie. Když se poprvé NSDAP v roce 1928 účastnila voleb do Reichstagu (Říšský sněm, německý parlament), získala pouhých 2,8 % hlasů, o dva roky později - v době hospodářské krize - to však již bylo 18,3 %. V roce 1932 se Hitler ucházel o úřad říšského prezidenta, sice prohrál, ale dostal celkem 36,8 % hlasů. Největší volební úspěch - 37,3 % - získala NSDAP v červenci 1932, ale v listopadu téhož roku již její volební podíl klesl na 33,1 %.
30. ledna 1933 jmenoval Adolfa Hitlera říšský prezident Paul von Hindenburg říšským kancléřem. Ačkoli měla NSDAP
v této vládě pouze tři z jedenácti ministrů, podařilo se jí terorem a šikovnou politikou zničit zbytky německé
demokracie a nastolit diktuturu. [viz kapitolu Konec německé demokracie]. Po smrti prezidenta Hindenburga (v srpnu 1934)
spojil Hitler funkci hlavy státu a premiéra a přidělil si titul vůdce a říšský kancléř
.
Hitler, přestože byl přesvědčený a radikální antisemita, se stavěl proti spontánnímu pronásledování Židů a
prosazoval jejich programové odstranění ze společnosti. Ačkoli z politických a hospodářských důvodů uskutečňování
protižidovské politiky omezoval či odkládal, není pochyb o tom, že byl vůdčí silou v jejím prosazování. V roce
1935 nechal urychleně vypracovat a schválit norimberské zákony, které se staly právní základnou pro vyřazování
Židů z německé společnosti. S přípravou na dobyvačnou válku začal Hitler prorokovat
zničení židovské rasy. Poprvé
tak učinil při projevu 30. ledna 1939 před Reichstagem, kde prorokoval
, že pokud dožene mezinárodní finanční kapitál
evropské národy do nové války, jejím výsledkem bude zničení židovské rasy v Evropě
. Podobné samosplňující se
věštby
opakoval Hitler na veřejnosti během následujících let ještě několikrát.
Agresivní válku ve skutečnosti rozpoutal Adolf Hitler a nacistické Německo. Rychlé vítězství nad Polskem a úspěšná invaze do západní Evropy podporovala představu o blížícím se absolutním vítěství Německa. To měl přinést útok na Sovětský svaz. Jako součást války pojímal Hitler také definitivní odstranění Židů z Evropy.
Ačkoli neexistuje žádný písemný Hitlerův rozkaz ke genocidě Židů a dalších skupin obyvatelstva, je zřejmé, že Hitler o ní nejen věděl, ale že ji také schvaloval. Je pravděpodobné, že právě Hitler měl na vyostřování protižidovské politiky velký vliv. Na Hitlerův příkaz byl také zahájen program tzv. euthanázie - systematické vraždění pacientů v německých ústavech. Vítězství nad židovskou rasou považoval Hitler za nutnou součást války, boje za nastolení panství německé rasy v Evropě. Ještě 29. dubna 1945, den předtím než spáchal v Berlíně sebevraždu, vyzýval ve svém "politickém testamentu" k nesmiřitelnému boji proti mezinárodnímu židovstvu.
Tisk
