Vůbec první oblastí, ze které byli Židé vyloučeni, byla pracovní místa na místech, která nejen nacisté, shledávali jako významná. Ještě před vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava, v lednu 1939, byli Židé vylučováni ze státní činné služby. Hned 15. března vydala advokátní komora usnesení, které zakazovalo židovským advokátům zastupování klientů před soudy. Podobně se zachovala lékařská komora a následně také komora báňských inženýrů.
21. dubna 1939 vydala vláda nařízení o vyloučení některých osob z výkonu veřejných funkcí v soudnictví
, který sice neobsahoval přímo vyloučení Židů, ale formulaci budiž zastaven výkon úřadu osob, které vedle soudců z povolání vykonávají veřejné funkce v soudnictví, jestliže z důvodu veřejného klidu a pořádku nejsou s to úřad ten vykonávati
bylo možné vykládat podle potřeby.
V červnu 1940 bylo pak vydáno vládní nařízení o právním postavení Židů ve veřejném životě, které souhrnně řešilo otázku vyloučení Židů z určitých pozic. Ze svých míst byli vyhozeni advokáti, notáři, soudci, inženýři z báňské komory, lékaři, veterináři. Ve všech těchto oborech mohl zůstat určitý počet židovských zaměstnanců (nejčastěji 2%) pro zajištění služeb pro židovské klienty.