V nově rekonstruované bechyňské synagoze byly 1. července otevřeny dvě stálé expozice. První je Muzeum turistiky, druhá představuje prostřednictvím současných i archivních fotografií, kopií map, archivních dokumentů a plánů život Židů na Bechyňsku: vzhled ghett, synagog a hřbitovů ve Stádleci, Kolodějích nad Lužnicí, v Neznašově, Zběšičkách, ve Veselíčku, v Týně nad Vltavou a Bernarticích, a také významné osobnosti regionu.
Bechyňská synagoga po rekonstrukci, 2006.
Nejstarší známou zmínku o pobytu Židů v Bechyni máme z roku 1570, tehdy tu bydlelo pět židovských rodin. V průběhu 17. století se postavení zdejších Židů zhoršilo: směli bydlet jen v šesti domech v Židovské ulici, nesměli prodávat a kupovat domy, přijímat křesťany na byt nebo u nich bydlet v nájmu, zaměstnat křesťany jako čeledíny či služky apod. Mnoho židovských rodin se z města vystěhovalo: roku 1725 jich tu žilo jen osm. Nejvíce Židů v Bechyni bydlelo během let 1890-98 (4,6 % všech obyvatel), poté jejich počet klesal: 59 osob v roce 1910 a o dvacet let později již jen 32 (1,4 % obyvatel). Samostatná židovská náboženská obec existovala v Bechyni od 17. století až do nacistické okupace, kdy zanikla v důsledku vyvraždění většiny jejích členů v období holocaustu.
K nejvýznamnějším židovským památkám města patří hřbitov a ghetto se synagogou. Hřbitov v dnešní Michalské ulici přiléhá k městské hradbě: na rozloze 1369 m2 je tu dochováno kolem 250 náhrobků, nejstarší čitelný je z roku 1687 (pohřbívalo se tu do začátku 40. let 20. století). Jedná se o velmi cenné a výborně dochované a udržované pohřebiště s řadou náhrobků barokního a klasicistního typu, chráněných vysokou zdí. Ghetto se synagogou je ukázkou dispozice nejstarších židovských sídelních okrsků při městských hradbách. Šest domů uvnitř hrazeného města stojí dodnes (v přestavbách) po jedné straně ulice a tvoří se synagogou intaktně dochovaný celek.
První zmínka o modlitebně v Bechyni je z roku 1636. Současná synagoga při městských hradbách byla postavena v letech 1872-73 podle plánů stavitele Karla Hamera v prosté klasicistní podobě s novorománským průčelím. Její interiér byl několikrát upravován (například roku 1898 byly odstraněny veškeré německé nápisy). Bohoslužebným účelům sloužila do počátku 2. světové války, za protektorátu tu bylo skladiště. Po válce budova přešla do vlastnictví státu a byla využívána pro různé účely; počátkem 70. let byla necitlivě adaptována pro potřeby hasičského muzea. Roku 1995 byla vrácena do vlastnictví ŽO v Praze. O devět let později a. s. Matana přikročila k celkové obnově, která letos vyvrcholila obnovou interiéru. Především byly odstraněny devastující zásahy dřívějších uživatelů, obnoveny štukové omítky stropu a stěn, zčásti byla osazena nová okenní křídla podle původních vzorů, původní podlaha byla doplněna a konzervována, pozornost byla věnována obnově kamenných prvků. V budově byla obnovena elektroinstalace na úroveň odpovídající současným požadavkům. V budoucnu se počítá ještě s rekonstrukcí vzhledu průčelí, obnovou vnějších omítek apod.
Generálním dodavatelem díla byla společnost Novadus z Příbrami pod vedením Ing. Pavla Poláka, kamenické a restaurátorské práce provedli Petr Škarvan a Milan Šturm. Převážnou část prací financoval vlastník, jemuž vypomohl budoucí nájemce, Klub českých turistů, formou předplacení nájemného na desetileté budoucí období. Synagoga je zapsanou nemovitou památkou, finančně se na její obnově podílely i město Bechyně a Ministerstvo kultury ČR. Dík za podporu a cenné rady při obnově patří i památkářům z Městského úřadu v Táboře a Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích.
Tisk
