Česká republika se může chlubit řadou velmi dobře dochovaných židovských čtvrtí, jedna však mezi nimi vyniká: někdejší ghetto v Třebíči na Zámostí. V roce 2001 vznikla z podnětu ministerstva kultury studie, která analyzovala z mnoha aspektů hodnoty tohoto urbanistického celku, a na jejím základě Česká republika ghetto - spolu s blízkou románskou bazilikou sv. Prokopa, aby tak byla demonstrována vzájemná vazba obou skupin obyvatelstva - nominovala k zápisu do seznamu světového dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Experti, kteří návrh posuzovali, nám příliš nadějí nedávali. Navzdory tomu přinesly 3. července 2003 tiskové agentury senzační zprávu: židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči se rozhodnutím výboru UNESCO dostaly na prestižní seznam světového kulturního dědictví jako dvanáctá položka v ČR a zaujaly místo v sousedství přibližně 730 památek z celého světa.
Jde o první vysloveně židovskou památku mimo území Izraele, která se na seznamu objevila (některé zde figurují v rámci větších celků).
Zámostí s bazilikou v pozadí, 1995.
Unikum
Unikátní židovská čtvrť v Třebíči si takové ocenění určitě zaslouží. Vždyť je to vůbec nejzachovalejší urbanistický soubor svého druhu nejen u nás, ale i v Evropě. Areál malebně rozložený na ploše 4,4 hektaru na levém břehu řeky Jihlávky naproti historickému jádru města, pod zámkem a svahy vrchu zvaného Hrádek, se skládá z domovní zástavby, dvou synagog a nedalekého hřbitova. Dvě hlavní páteřní ulice (Leopolda Pokorného a Blahoslavovu) propojuje 14 příčných úzkých uliček a vnitřní veřejné domovní průchody. Dispozice většiny domů jsou ještě renesanční a barokní, obsahují řadu zajímavých architektonických detailů, například rohová loubí.
Zachování, obnově a revitalizaci areálu věnovali v posledním desetiletí představitelé města a příslušných institucí a úřadů velkou pozornost. Odhadem vynaložil stát, město Třebíč a vlastníci nemovitostí jen mezi lety 1994 a 2002 na záchranu a obnovu areálu více než 100 milionů korun. V roce 1995 obnovilo město v židovské čtvrti inženýrské sítě a komunikace díky půjčce 40 milionů korun od americké vlády. Pro snadnější orientaci turistů přibyla v roce 2001 naučná stezka, na dvaceti nejvýznamnějších budovách bývalého ghetta byly instalovány trojjazyčné informační tabulky pojednávající o historii a památkových hodnotách zástavby.
Jistě ne všechny zásahy lze posuzovat zcela pozitivně, celkově však došlo k velkému posunu v kvalitě žití v této po mnoho desetiletí zanedbané části města.
Zápis na prestižní seznam UNESCO by měl městskou správu motivovat k ještě většímu zájmu o péči o židovskou čtvrť. Měla by pomáhat majitelům, kteří zvelebují své nemovitosti podle památkových zásad, a tlačit na ty, kteří tak nečiní, měly by se zlepšit služby, zázemí, orientace a propagace turistického ruchu, který se radikálně zvýší - zahraniční turisté, zvláště z USA, se totiž doporučením zápisu na listině UNESCO řídí.
Vnitřní ulička v bloku domů.
V rámci oživení areálu se v ghettu koná řada kulturních a společenských akcí - výstavy v galerii Fondu Třebíč, koncertní festivaly Zámostí a tradiční jarmarky. Malebná zákoutí ghetta a blízkého židovského hřbitova jsou také vděčným námětem a motivem literárního a výtvarného zobrazení umělců.
Ve dnech 22. - 24. srpna 2003 Třebíč uspořádala oslavy zápisu památek na seznam UNESCO, spojené s bohatým kulturním a společenským programem. Jeho součástí se stalo slavnostní odhalení památníku deportací židovských obyvatel Třebíčska v parčíku před gymnáziem na Masarykově náměstí. Byl tak vzdán hold původním obyvatelům třebíčské židovské čtvrti.
Zámostí - v návrhu pro UNESCO
Třebíčská židovská čtvrť představuje celek, jehož hlavní hodnoty tkví ve čtyřech základních axiomech:
-
středověké založení v 15. století a dále probíhající kontinuální vývoj
-
charakter samostatného městečka značného plošného rozsahu
-
vysoce hodnotná urbanisticko-architektonická skladba zástavby s cennými prvky, v malebném krajinném rámci a s vazbou na blízkou baziliku sv. Prokopa
-
mimořádný stupeň dochování (ze 121 domů zbouráno jen 5).
Pokud budeme srovnávat Třebíč s jinými židovskými sídlištními celky v prostoru Evropy a Středomoří, dojdeme k poznání, že ostatním židovským čtvrtím vždy nějaký ze zmíněných atributů schází.
Při posuzování aspektů židovského osídlení musíme mít na zřeteli, že v průběhu staletí se situace v jednotlivých zemích a městech výrazně proměňovala, a tedy zobecnění faktů činí určité potíže.
Židovská čtvrť, detail, 1720.
Historická města někdejší Palestiny, např. Jeruzalém a Safed, prošla mimořádně komplikovaným historickým vývojem, přičemž jejich struktura v zásadě zosobňuje stavební kulturu nikoli minoritní, ale majoritní části populace. Přitom samotné jádro Jeruzaléma, Staré Město, tvoří čtyři čtvrti: křesťanská, muslimská, židovská a arménská.
Nejpočetnějším a také vývojově nejstarším případem židovského osídlení v evropských městech je nikoli čtvrť, ale ulice. Obvykle se nacházela při obvodu hrazeného města, podél městského opevnění, a tvořily ji domy stavěné jednostranně nebo oboustranně v řadové skladbě - to je případ Rhodu v Řecku a Splitu či Dubrovníku v Chorvatsku, Lublaně ve Slovinsku, Soproně v Maďarsku, Eisenstadtu, Kremsu a Salcburku v Rakousku, Jindřichova Hradce, Kolína nad Labem v Čechách, Trnavy na Slovensku, Sandoměře a Tarnowa v Polsku, Frankfurtu nad Mohanem, Michelstadtu, Wormsu, Špýru a Reichenweiheru v Německu, Agenu a Cavaillonu ve Francii, Bristolu v Anglii, ale i Kočinu v Indii apod.
Dalším typem židovského osídlení, zvláště ve velkých městech a z mladšího období, je židovská čtvrť, sestávající z neurčitě vymezených bloků domů a ulic v rámci městské struktury. Takové sídlištní celky se nalézaly například ve Varšavě, Vilniusu, Prostějově, Vídni-Leopoldstadtu, Budapešti, Amsterodamu, Paříži, Benátkách, Soluni, Istanbulu, Toledu, Córdobě, Seville. Zcela novodobě (ve 2. pol. 19. století) vznikly spontánně a na určitou dobu sídliště s téměř výhradně židovským obyvatelstvem v Paříži (čtvrť Le Marais), Londýně (East End) a New Yorku (Lower East Side).
Nejvyšší stupeň urbanizace židovského osídlení představuje samostatná čtvrť, často vymezená ohrazením vůči zástavbě ostatních částí města. Sem můžeme počítat Mikulov, Boskovice, Prahu, Bratislavu, Řím, Krakov-Kazimierz, Lvov-předměstí, nově Sankt Peterburg-Petrohrad. Právě tato kategorie je formálně srovnatelná s Třebíčí, ale žádný ze zmíněných celků se nedochoval v celistvosti: ghetto v Římě bylo asanováno koncem 19. století, v Praze z větší části v letech 1896-1911, ve Lvově zničeno za války, značné ztráty utrpěla čtvrť v Krakově-Kazimierzi, téměř zcela bylo z dopravních důvodů zlikvidováno bratislavské ghetto, v Mikulově se z původních 317 domů zachovalo jen 90 (především v důsledku asanace v 70. letech minulého století), v Boskovicích ze 138 pouze 79 domů. U mnoha dalších zajímavých moravských ghett došlo v uplynulých 60 letech rovněž ke ztrátám, například ve Velkém Meziříčí ze 101 domů zbylo 63, v Prostějově z 92 zbylo 19, v Holešově ze 108 zbylo 56 domů, v Uherském Brodě ze 105 pouze tři.
Židovských čtvrtí středověkého původu bychom v Evropě sice nalezli řadu, ale málokteré ze sídelních celků se v celistvosti dochovaly do dnešních časů. Mnoho kvalitních ukázek nalezneme např. na území Španělska - připomeňme si města Berlanga de Duero, Oňa, Ribadavia, Ares, Tudela, Zaragoza, Gerona, Sagunto, Chelva, Palma de Mallorca, Hervás, Cáceres. Ze Španělska ale byli Židé již koncem 15. století vyhnáni a došlo k jisté změně stavební struktury. K podstatným změnám došlo na mnoha místech i v průběhu posledních 150 let od doby, kdy směli Židé ghetta opouštět a kdy se do stísněných, málo komfortních a nehygienických domků stěhovala městská chudina.
Velkými zásahy byly modernizační přestavby center měst (příkladem jsou hlavně velká města jako Praha, Bratislava, Budapešť, Vídeň, Frankfurt n. M., Amsterodam, ale i města menší, jako např. Prostějov, Trnava, Tarnow, Rzeszow) a obě světové války ve 20. století - zde se ztráty projevily hlavně na Ukrajině, Litvě, v Polsku a v Německu (např. Vilnius, Lvov, Černovcy, Lublin, Worms).
Pokud jde o mladší období (17.-18. stol.), zachovala se nám celá řada pěkných, někdy i záměrně založených židovských čtvrtí. V českých zemích to je například Polná, Březnice a Lomnice.
Lze konstatovat, že na území České republiky a pravděpodobně celé Evropy se nenachází jiný soubor někdejší židovské čtvrti středověkého původu tak rozsáhlý a intaktně dochovaný jako čtvrť v Třebíči na Zámostí. Zámostí představuje patrně nejzachovalejší ghetto své kategorie v evropském i světovém měřítku.
(V těchto dnech vychází třetí doplněné vydání publikace Klenovský, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. Brno: Akademické nakladatelství CERN, 2003. 55 s. )
Tisk
