5. října 1938 nařídily německé úřady označení cestovních pasů německých Židů zřetelným razítkem J
, tedy
Jude
- Žid
. Dosavadní pasy německých Židů byly prohlášeny za neplatné a Židé dostali lhůtu dvou týdnů k tomu,
aby si nechali svůj původní pas tímto znamením označit. Červené písmeno J
v cestovním pase se pak pro mnohé stalo
zásadní překážkou na útěku před nacistickým pronásledováním. Jakkoli se to může zdát paradoxní, iniciativa
k tomuto diskriminačnímu opatření vzešla ze strany Švýcarska, země s demokratickou a neutrální tradicí.
Německý pas Waltera Jacobsena označený v říjnu 1938 razítkem J
. (Courtesy of USHMM
Photo Archives)
Švýcarské úřady byly totiž poděšeny přílivem židovských uprchlíků z území bývalého Rakouska, které bylo
v březnu 1938 anektováno (tzv. anšlus
) nacistickým Německem. Rakouští Židé byli vystaveni intenzivnímu teroru a
mnoho z nich se snažilo opustit zemi. Podle úředního odhadu přicestovalo legálně do Švýcarska od 12. března do 1.
dubna 1938 z Rakouska 3-4 tisíce uprchlíků. Švýcarská vláda ve snaze zastavit proud uprchlíků zavedla od 28. března
pro držitele rakouských pasů vízovou povinnost. Rakouským Židům tak až na výjimky bylo zabráněno legálně přicestovat
do Švýcarska a švýcarští pohraničníci dostali instrukce všechny držitele rakouského pasu bez platného víza, především
ty, kteří jsou nebo pravděpodobně jsou Židé
, na hranicích bez výjimky vracet.
Toto opatření však ztrácelo na účinnosti od léta 1938, kdy německé úřady vydávaly rakouským Židům německé
cestovní pasy. Již od dvacátých let 20. století fungoval mezi Švýcarskem a Německem bezvízový cestovní styk. Německo
bylo navíc nejvýznamnějším obchodním partnerem Švýcarska a rozhodující politické a hospodářské kruhy ve Švýcarsku
vyjadřovaly obavy z toho, že zavedení vízové povinnosti pro německé občany by poškodilo švýcarské hospodářství.
Švýcarské úřady hledaly proto cestu, jak zabránit legálnímu přicestování židovských uprchlíků, aniž by musela
být zavedena vízová povinnost pro všechny držitele německých cestovních pasů. Přestože Heinrich Rothmund, šéf
švýcarské cizinecké policie a hlavní realizátor (proti)uprchlické politiky, se zpočátku zasazoval o komplexní řešení
(tedy o zavedení všeobecné vízové povinnosti), převážil při švýcarsko-německých jednáních názor, že není
možné ztěžovat vstup do Švýcarska těm držitelům německých pasů, kteří stojí v normálním poměru k Německé
říši
.
Švýcarsko-německá jednání nakonec skončila dohodou o označení cestovních pasů německých Židů zřetelným razítkem
J
. Německá strana vyšla Švýcarsku vstříc v tom, že nežádala reciproční označení pasů švýcarských Židů,
které by především z právních a mezinárodněprávních ohledů nebylo pro švýcarskou stranu přijatelné. 4. října
1938 tak Švýcarsko zavedlo vízovou povinnost pro všechny německé neárijce
, tedy osoby s razítkem J
v cestovním pase.
Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že restriktivní přístup vůči židovským uprchlíkům z Rakouska nebyl typický pouze pro Švýcarsko, ale pro všechny evropské státy.
Tisk
