První vězňové z Dachau
přišli do koncentračního tábora v Mauthausenu, ležícího asi 20 km na východ od Lince, nedaleko městečka Mauthausen,
8. srpna 1938, necelých pět měsíců po anšlusu
Rakouska nacistickým Německem. Mauthausen byl tedy prvním koncentračním
táborem mimo vlastní území Německa.
Tábor patřil do tzv. III. stupně pro nepolepšitelné, jejichž návrat byl nežádoucí. Koncentrační tábor Mauthausen
patřil k nejhorším nacistickým likvidačním koncentračním táborům. Vězňové byli vystaveni nelidskému zacházení,
byli naháněni do drátů nabitých elektřinou, usmrcováni petrolejovými injekcemi. Likvidace probíhala masově v plynových
komorách nebo v pojízdném plynovém autobusu. Nejhorší ovšem bylo psychické týrání a těžká fyzická práce, hlavně
v kamenolomu, kde po schodech smrti
, 186 strmých schodech vytesaných do žuly, vězňové v kolonách vynášeli na zádech
několikrát za den bez odpočinku za neustálého bití a střelby mohutné kvádry žuly. Nechvalně proslulé byly sadistické
vraždy, tzv. parašutistické skoky
, kdy si nahoře na plošině SSmani vybírali oběti, které shazovali dolů ze skály
do jezírka.
Schody smrti
v kamenolomu Wiener Graben. (Foto: Archiv der KZ-Gedenkstätte Mauthausen, courtesy of USHMM Photo Archives .)
Největší národnostní zastoupení v táboře měli Poláci. Do jara roku 1941 bylo do tábora zavlečeno jen velmi málo Židů. Teprve později do tábora přijížděly židovské transporty, z nichž první byl vypraven z Čech. Židům bylo v Mauthausenu určeno ještě brutálnější zacházení než ostatním vězňům a jejich šance na přežití tak byly minimální. Od poloviny roku 1944 přijížděly do Mauthausenu pracovní transporty z Osvětimi, Plaszówa a dalších táborů. V roce 1945 přicházejí do tábora evakuovaní vězni uniknuvší selekcím v Osvětimi. Ti jsou jako už předtím ruští zajatci ponecháni na volném prostranství v tzv. stanovém táboře vystaveni drastickému počasí. Hladem umíraly tisíce vězňů, neboť už tak malý příděl jim byl zkrácen. V táboře se vyskytly i případy kanibalismu.
Velitel tábora Franz Ziereis (uprostřed) s Heinrichem Himmlerem (vlevo) v kamenolomu během inspekce koncentračního tábora Mauthausen. (Foto: Archiv der KZ-Gedenkstätte Mauthausen, courtesy of USHMM Photo Archives.)
Vězni byli nasazeni především na hloubení tunelů pro podzemní továrny, které byly budovány v okolí. Mezi nejznámější pobočné tábory Mauthausenu patřili Gusen, Ebensee či Melk, kde panovaly stejně otřesné podmínky.
Celkový počet mauthausenských vězňů se odhaduje na 199 404, z nichž na 119 000 zemřelo. Mezi nimi bylo 38 120 židů.
Tábor byl osvobozen americkou 11. obrněnou divizí. Velitel koncentračního tábora Mauthausen Carl Ziereis byl na útěku postřelen a na následky zemřel. 58 příslušníků SS bylo odsouzeno k smrti a 3 na doživotí.
Tisk
