Podobně jako mnoho jiných polských měst byl Bedzin v září 1939 obsazen nacistickými jednotkami a Židé, kteří zde žili, se okamžitě stali terčem násilí. První Poláci i Židé byli zajati a odvlečeni na vojenské velitelství. Druhý den byli odvezeni do baráků a nuceni k otrocké práci. V noci z 8. na 9. září 1939 vypálili nacisté bedzinskou synagogu i s dvěma sty účastníky probíhající bohoslužby. Vypálena byla i židovská čtvrť a při snaze zachránit se z hořících budov nacisté stříleli na prchající obyvatele. Paradoxně byli ze založení požáru obviněni Poláci a Židé a 40 z nich bylo popraveno na náměstí.
Židovské ghetto bylo zřízeno začátkem roku 1940 a sestěhovali sem na 30 000 Židů z okolních obcí. Ustanovili židovskou radu, jejímž předsedou se stal Benjamin Grabuart.
Pohled na ghetto Bedzin, 1939-1940. (Foto: USHMM Photo Archives, courtesy of Jeffrey Cymbler).
V říjnu 1940 se zde ustanovila Židovská bojová organizace (ZOB) vedená Frumkou Płotnickou, bývalou vězeňkyní ve varšavském ghettu. Vedení začalo plánovat povstání, shánět zbraně a budovat podzemní bunkry a úkryty.
V květnu 1942 začaly hromadné deportace místních Židů do Osvětimi, během tří měsíců jich bylo odvezeno na pět tisíc, a na začátku jara 1943 byly Židé z Bedzinu přestěhováni blíže sousednímu ghettu Sosnovec. Impulzem k povstání byla plánovaná likvidace ghetta, která začala 1. srpna 1943. Celá deportační akce trvala více než dva týdny. Posledních 1000 obyvatel ghetta bylo následně deportováno do Osvětimi. Několika se také podařilo z ghetta uniknout a dostat se na Slovensko a do Maďarska. Po osvobození se do města vrátilo pouze několik židovských obyvatel a židovská obec nebyla obnovena.
V roce 2004 bylo jedno z městských náměstí věnováno hrdinům povstání v bedzinském ghettu.
Tisk
