Obvinění Židů z páchání rituálních vražd

Jedním z tradičních antisemitských předsudků vůči Židům je obvinění z páchání rituálních vražd zejména křesťanských dětí, jejichž krev je údajně Židy používána k rituálním úkonům (pečení macesů), léčení nebo k přípravě speciálních pokrmů a nápojů. Jindy antisemité osočují Židy z rituálních vražd zvířat. Praxi rituální porážky označují za extrémně stresující a pro zvířata nesnesitelně bolestivou. Jak antisemitská obvinění hanící z vražd dětí, tak i ta poukazující na údajnou krutost rituálního zabíjení zvířat se dotýkají společného prvku zásadního pro judaismus a všechny židy. Je jím krev - symbol života, jehož konzumaci Starý zákon přísně zakazuje.

Vznik, historický vývoj obvinění z rituálních vražd a příklady ve středověku

Použití pojmu v současnosti

Ačkoli je dnes obvinění z rituální vraždy spíše vzácnější formou antisemitismu, stále je možné se sním setkat. Například v Rusku v roce 2005 zmizelo pět chlapců ve věku od 9 do 12 let. Jelikož se po dobu dvou let nedařilo pátrání objasnit, nacionalistické skupiny veřejně označili za vrahy místní židy, kteří údajně potřebovali dětskou krev před nadcházejícím svátkem Pesach. Nacionalisté poté terorizovali několik měsíců prohlídkami synagogy, kanceláří, ale také pekáren, kde se připravovaly macesy pro nadcházející Pesach.

I na česky psaných internetových serverech se objevuje antisemitismus užívající mýtus rituální vraždy páchané židy. Nejčastěji se tato obvinění stále objevují ze strany pravicových extremistických skupin. Týkají se zmiňované zavražděné Anežky Hrůzové. Největší server příznivců neonacismu v České republice v článku Memento historie zmiňuje, že Leopold Hilsner ostrým nožem Anežce prořízl hrdlo a společně se svými pomocníky se jali zachytávat její krev. Ano, tak to již jednou udělali Marii Klímové před půl rokem. Nic se nezměnilo, jen obřadní krve bylo znovu zapotřebí. Její růženec společně s krví byl přenesen do svatyně vyznavačů Kabaly. Růženec znesvěcen, krev přidána do těsta, kteréžto bylo vrcholem zrůdné hostiny. Podobných mýtů o vraždě A. Hrůzové se vždy objeví spousta zejména v době výročí její smrti.

Poměrně oblíbeným mýtem mezi českými antisemity, který je zmiňován v článcích i diskusích na internetu, je případ Anderase Oxnera, tzv. Andrýska z Rinnu. Kult zavražděného chlapce byl velice živý až do 20. století a i přesto, že byl v roce 1994 oficiálně zakázán, dodnes míří každoročně k místu jeho údajné vraždy skupiny ultrakatolíků, ale také příslušníků krajní pravice a neonacistů.

Více o legendě v článku Obvinění z rituální vraždy

Druhým tématem mýtu o rituální vraždě v České republice je také téma košerování, tedy rituální způsob zabíjení zvířat. Jak se píše v článku na serveru Odpor: Nejen košerování samotné je hrozné, hrozné jsou i přípravy k němu. Poutání zvířete, jeho porážení na zem, násilné ohýbání krku do strmé polohy, to vše je bolestivé a pro zvíře děsné. Sám košerovací řez, dlouhý až 75 cm je pro zvíře strašně bolestivý, neboť zvíře je podřezáváno při plném vědomí a tato bolest trvá po celou dobu než zvíře vykrvácí.

Faktem ovšem zůstává, že téma rituální vraždy zůstává včeském prostředí spíše okrajovou záležitostí. Jelikož čeští antisemité sami nemají dostatek materiálu pro šíření mýtu rituální vraždy v českých zemích, články a myšlenky často přebírají od kolegů ze zahraničí, zjejich článků popřípadě knih. Objevují se podobně jako ostatní tradiční protižidovské předsudky zejména na stránkách ultrakonzervativních katolických skupin. Například úryvky z knihy Hellmuta Schramma s názvem Rituální vražda, která obsahuje mnoho antisemitských mýtů o rituální vraždě, se objevily na několika webech i vČeské republice. V této knize český překladatel J. Voříšek v úvodním slově píše: Proč by jinak byli z rituální vraždy pro krev obviňováni v průběhu dějin právě a jedině Židé? Je pravda, že se místo člověka obětovalo zvíře, ale to lidskou oběť nenahradilo, nýbrž mělo pouze zástupnou úlohu. Podle židovského zákona je však zvířetem právě Nežid! nebo Pak po staletí proti Židům vznášená obvinění z rituální vraždy nejsou vůbec neopodstatněná. O rituální vraždě ostatně existuje již velmi bohatá vědecká literatura. Právě tento vědecký přístup je v případě mýtu o rituální vraždě stejně nebezpečný podobně jako v případě popíraní holocaustu.