Děčín

Dříve Děčín-Podmokly, v něm. pramenech Tetschen-Bodenbach.

Okresní město v Čechách, 80 km S od Prahy. Jádrem D. jsou dvě dříve samostatná města: na pravém břehu Labe Děčín (městská práva od 13. stol.), na levém břehu Podmokly (městem od r. 1901). Obě města sloučena r. 1942.

Snad nepočetné ž. osídlení existovalo v D. už před r. 1537, později snad byli ž. vypovězeni. Znovu tu směly ž. rodiny bydlet až od poloviny 19. stol. a jejich počet až do nacist. období stoupal. R. 1880 žilo v D. a Podmoklech 57 osob ž. vyznání (0,4 % obyvatel), r. 1900 už 285 osob (1 %), r. 1930 maximum 496 osob (1 %).- Náb. spolek se ustavil r. 1887 v Podmoklech a r. 1895 byl změněn na samostatnou ŽNO. Po 2. svět. válce se ve městě usadili ž. věřící z vých. oblastí Československa a byl zde činný synagogální sbor (později zaniklý). Po r. 1993 byla obnovena nepočetná samostatná náb. obec.

V Podmoklech se narodil Hanuš Jochowitz (1920-1944 konc. tábor Kaufering), organizátor hudebního života v okupované Praze a v Terezíně.

V letech 1885-1907 existovalo postupně několik modliteben v Podmoklech. Vstup do jedné z nich je dochován v domě čp. 90 v Bezručově ul. (dnes sborový dům Českobratrské církve evangelické).

Synagoga v Žižkově ul. ve čtvrti Podmokly, 400 m SZ od železničního nádraží. Postavena r. 1906-07 v kombinaci secesního a tzv. orientálního slohu. Bohoslužby do r. 1938, po 2. svět. válce (do r. 1994) sídlo Státního okresního archivu, v jedné z menších místností bývala modlitebna synag. sboru. R. 1994 znovuzřízena modlitebna obnovené náb. obce.

První hřbitov z r. 1890-91 v levobřežní čtvrti Rozbělesy / Rosawitz poškozen nacisty a zlikvidován r. 1952: hroby exhumovány a i s náhrobky přeneseny na nový hřbitov vedle komunálního hřb. v pravobřežním Děčíně. Tento druhý hřb. z r. 1952 byl beze zbytku zlikvidován kolem r. 1970.