Vzdělávací a kulturní centrumŽidovského muzea v Praze vydalo na počátku roku sborník Stín šoa nad Evropou. Obdobných publikací vyšlo za stejné dílny už několik - v roce 1999 Hilsnerova aféra a česká společnost 1899-1999 (viz Rch 01 - o sborníku; 1. část přednášky M. Frankla z konference a 02/2000 - 2. část přednášky M. Frankla z konference), Židé v literatuře evropských zemí a v r. 2000 Židé v české literatuře (Rch 7/2001 - zde). Všechny vznikly podobně: Je to v podstatě soubor přednášek přednesených ve Vzdělávacím a kulturním centru v rámci přednáškového cyklu na dané téma (v případě Hilsnerovy aféry šlo o mezinárodní sympozium). Tento postup je časově, edičně i finančně nenáročný, má však také své nevýhody - i při sebepřesnějším zadání se nedá zaručit vyrovnaná úroveň příspěvků, texty nelze výrazněji autorsky ani redakčně dotvářet apod. Za takových podmínek se jen zřídka podaří sestavit sborník tak, aby působil kompaktně a ve čtenáři vzbuzoval pocit, že se mu dostává seriózního a uceleného sdělení. Kniha Stín šoa nad Evropou takový vzácný případ představuje.
Sborník je sestaven z přednášek proslovených ve Vzdělávacím a kulturním centru v letech 2000 a 2001 a editor Miloš Pojar v něm shromáždil dvacet čtyři příspěvků. Na začátek zařadil dvě obecněji zaměřené studie J Gragara (Porozumět nepochopitelnému. K ideovým zdrojům holocaustu) a A Míškové (Antisemitismus v Německu konce 19. a první poloviny 20. století), závěr tvoří několik dokumentárních příloh, z nichž zřejmě nejdůležitější je protokol z pověstné konference ve Wansee, kde v lednu 1942 Himmler informoval o plánu na konečné řešení židovské otázky
. Jádro sborníku představuje osmnáct příspěvků o holocaustu v Evropě a čtyři přednášky týkající se vztahu evropských neutrálních zemí ke Třetí říši a Židům. Autoři, z nichž jen někteří jsou školení historici, se až na výjimky rekrutovali z českých zemí: M. Kárný (Protektorát), V. Blodig (Terezín), K. hradská (Slovensko), T. Svoboda (Rakousko), J. Vykoukal (Polsko), Z Hojda (Skandinávie), P. Schürová (Benelux), C. Nicault (Francie), D. Karpatský (Jugoslávie), M. Pojar (Estonsko, Albánie), V. Moulis (Rusko, Ukrajina, Bělorusko),J. Rychlík (Bulharsko), O. Hostovská (Itálie), M. Tejchman (Rumunsko), R. Rákos (Maďarsko), P. Szaráz (Španělsko), M. Zahradníková (Portugalsko), M. Frankl (Švýcarsko), T. Laně (Turecko).
Samozřejmě, že se také v tomto sborníku sešly příspěvky nestejné úrovně. Některé texty čtenáře asi i trochu zklamou: překvapující je například relativně malý rozsah příspěvků věnovaných Německu a Slovensku. Pokud jde o Německo, čtenář by spíše než - navíc nepříliš hlubokou - sondu do historie antisemitských tendencí, nebo možná vedle této sondy, uvítal popis mechanismů a postupů, s jejichž pomocí bylo možné v moderní společnosti, uprostřed Evropy, tedy před zraky všech, legálně
zbavit statisíce lidí občanských práv, zabavit jim majetek, vyhánět je z domovů a ze země a nakonec připravit o život. (Dobře je naopak podobný proces popsán pro situaci Protektorátu Čechy a Morava.) V případě Slovenska jde o zemi, k níž máme přece jen nejblíže a kde zůstává velkým a dodnes otevřeným tématem společenská i historická reflexe slovenské účasti na deportacích, arizaci atd. - autorka se však soustředila hlavně na úlohu Německa v procesu konečného řešení
v tomto prostoru. Lehce matoucí je rozdílná míra zájmu, který autoři věnují různým momentům a okolnostem šoa (například vztahu nežidovských obyvatel k Židům), náročnějšímu čtenáři může vadit i nevyrovnané niveau textů, které se liší stylem, výběrem historického materiálu, jeho uspořádáním, interpretací atd. Zde je však třeba s výtkami přestat. Nejen proto, že leccos je možno nazýrat i z opačné strany a těšit se například z toho, že sborník přináší čtenářsky pestřejší zážitek, než je v běžné historické literatuře obvyklé, konstatovat spolu s editorem, že se tu nabízí řada otevřených otázek a podnětů
, nebo zaznamenat, že s tu upřesňuje pozadí a průběh některých někdy už spíše legendárních postojů. situací a událostí (záchrana Židů v Dánsku, situace v Bulharsku či Švýcarsku) a podobně. Tím nejpodstatnějším je však jedna skutečnost: sborník je vůběc první dostupnou publikací, která dává českému čtenáři - padesát let po válce - možnost podrobněji nahlédnou do historie šoa tak, jak probíhalo v jednotlivých evropských zemích. Je to ohromující četba, jejíž plasticitu ještě zvýraznil editor, když referáty zařadil chronologicky podle toho, jak nacisté země okupovali, respektive jak tu sílil jejich vliv. Čtenář tak může sledovat, jak stín šoa postupně ochromoval kontinent a proměňoval svou hrůznou podobu.
Stín šoa nad Evropou představuje v této chvíli základní příručku. Nejen pro laické čtenáře, které zajímá, z jakých podzemních proudů se sytí civilizace, v níž žijí, ale i pro zdejší odborníky, kteří se v historii šoa a v celém fenoménu orientují často velmi matně (nedávno např. renomovaný český historik 2. sv. války nedokázal při besedě v ČT ani přibližně odhadnout počet obětí ve své zemi). Přesněji řečeno Stín šoa nad Evropou takovou příručku jen supluje. Jednou i u nás budou muset vyjít základní díla o holocaustu, ale zatím to tak je - a to vůbec není málo na jeden sborník přednášek.
|
Pojar, Miloš. Stín šoa nad Evropou. Sborník přednášek z cyklu uvedeného ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze v lednu 2000 až prosinci 2001. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2001. 315 s. |
Tisk
