Narodil se v Praze v křesťanské rodině. Jako dobrovolník se zúčastnil první světové války, během níž se stal hluboce věřícím křesťanem a pacifistou. Působil v mnoha humanistických a pacifistických organizacích, např. v Akademické YMCA, v Lize pro lidská práva, zakládal také československou odbočku Hnutí pro mezinárodní smír.
Milíčův dům
V roce 1924 založil sdružení Milíčův dům, který se podařilo otevřít na Štědrý den roku 1933 v Praze na Žižkově. Zařízení se věnovalo výchově nejchudších žižkovských dětí, které sem docházely po vyučování. Po roce 1937 zde bylo ubytováno na 150 dětí, včetně dětí německých rodičů, kteří museli emigrovat z nacistického Německa. Od začátku nacistické perzekuce Židů byly v domě soustřeďovány také židovské děti. Ty byly ukrývány také v Mýtě u Rokycan, kde byla v roce 1938 otevřena ozdravovna a tábořiště.
Po válce byla činnost Milíčova domu obnovena a pod vedením P. Pittra fungoval do převratu 1948. Tehdy jej převzal Ústřední
národní výbor v Praze, který jej v původním duchu provozoval do roku 1950, kdy se stal družinou
. Dnes je zde mateřská
škola.
Od září 1941 navštěvoval P. Pitter židovské rodiny a mnoha lidem, kteří byli transportováni, posílal potravinové balíčky do koncentračních táborů.
Milíčův dům na Žižkově v Praze, současný stav. Foto: T. Štěpková.
Akce Zámky
Již na podzim roku 1944 vznikl Výbor křesťanské pomoci židovským dětem, který se měl postarat o děti, které se vrátí po válce z koncentračních táborů. Myšlenka došla naplnění v květnu 1945, kdy se Přemysl Pitter stal členem sociální komise České národní rady. Z Terezína, kde vypukla tyfová epidemie, odvážel převozu schopné děti do čtyř konfiskovaných zámků - Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice, k jejichž provozu získal povolení. Společně vychovával a pečoval o židovské děti, které se zde uzdravovaly z útrap koncentračních táborů, a později německé děti rodičů odsunutých po válce a dalších zemí. V době do května 1945 do května 1947 bylo na zámcích pečováno o 810 dětí.
Jelikož P. Pitter otevřeně kritizoval zacházení s odsouvanými Němci, byl zproštěn funkce člena sociální zdravotní komise Zemského národního výboru. Po roce 1950 byl vyslýchán pro svou činnost v pacifistických organizacích a hrozily mu nucené práce. 26. srpna 1951 emigroval do Německa a později se dostal do Švýcarska. Světovou radou církví v Ženevě byl ustanoven k pastorální a sociální službě v táboře pro uprchlíky Valka u Norimberka. Později se ve Švýcarsku usadil a s O. Fierzovou se dále věnovali společenským aktivitám: založili Československou společnost pro vědy a umění a působili v Rádiu Svobodná Evropa. Je autorem několika knih (viz literatura).
Pamětní deska na Milíčově domě. Foto: T. Štěpková.
Obdržel několik vyznamenání: nejvyšší vyznamenání Spolkové republiky Německo za záchranu německých dětí (1973). Po roce 1991 mu byl udělen titul Spravedlivý mezi národy. V roce 1995 bylo generální konferencí UNESCO 100. výročí narození P. Pittera vyhlášeno za světové kulturní výročí. 29. 6. 1995 byla odhalena pamětní deska na štiřínském zámku a 4. 11. 1995 také v Mýtě u Rokycan.
Olga Fierzová
Narodila se roku 1900 v Badenu ve Švýcarsku.
Po dokončení studií působila jako pedagogická pracovnice v Anglii. V roce 1926 se na konferenci Hnutí pro mezinárodní smír seznámila s P. Pittrem a přestěhovala se do Prahy. Od začátku provozu pracovala v Milíčově domě a byla Pittrovou nejbližší spolupracovnicí, stejně jako při akci Zámky, při níž hlavně vyhledávala rodiče a příbuzné židovských dětí, kteří přežili holocaust. V roce 1950 jí již nebyl povolen návrat do Československa.
Ve Švýcarsku nadále žila a pracovala po boku P. Pittera, od roku 1976 sama vydávala časopis Hovory s pisateli. Je autorkou dvou knih (viz literatura) a byl jí také udělen titul Spravedlivá mezi národy.