Násilí v Miskolci (Miškovec)
Severomaďarské město Miskolc bylo tradičním průmyslovým centrem, druhým největším městem v zemi. Před druhou světovou válkou zde žila také početná židovská komunita (asi 10 000 osob), která se na průmyslovém rozvoji města také značně podílela. Po válce žilo ve města asi 2 500 židovských obyvatel, většina z nich však byli navrátilci z koncentračních táborů, kteří zde před válkou nežili. V poválečné době, kdy v zemi panovala všeobecná bída a hlad, bylo místem největší koncentrace chudých dělníků, kteří většinou museli nakupovat nedostatkové potraviny na černém předraženém trhu.
V červenci 1946 pronesl v Miskolci Generální tajemník maďarské komunistické strany Mátyás Rákosi před davem dělníků
projev, ve kterém brojil proti černému trhu: Kdokoli spekuluje s forintem, kdokoli chce podkopat ekonomické základy naší
demokracie, bude viset!
. Na základě vykonstruované smlouvy o dodávkách na černý trh byl následně zatčen židovský
majitel zdejšího mlýna i jeho pomocník. Dav dělníků, kteří se shromáždili k demonstraci proti obchodníkům na
čerém trhu, narazil ve městě na oba zatčené, kteří byli právě odváženi na práci do blízkého dolu. Dav zatčené
strhl s sebou a donutil je jít na hlavní náměstí Búza (v maďarštině pšenice
, místo tradičních trhů) před Miskolskou
radnici. Majitele mlýna demonstranté zbili, ale podařilo se jej včas zachránit a odvézt do nemocnice. Jeho pomocník,
který vypadal více židovsky
, byl přivázán za krk k vozu a uvláčen k smrti.
Násilí tím však neskončilo. Na základě vydaného zatykače bylo druhý den zatčeno 16 lidí. Vyšetřování vedl
nadporučík Fogarasi, který byl po otci židovského původu. Když se po městě roznesla zpráva, že židovský mučitel
na stanici bil obviněné dělníky, srotili se jejich příznivci, posíleni dalšími několika sty dělníků a horníků,
k další demonstraci. Osvobodili zatčené kolegy, jedna skupina se dostala k nemocnici, kde chtěli zabít majitele mlýna.
Ostatní, minimálně tři tisíce lidí, táhli do středu města a provolávali protižidovská hesla. Vypátrali nadporučíka
Fogarasiho a stejně jako mlýnského pomocníka jej uvázali za krk k vozu a táhli několik metrů, následně jej lynčovali
na náměstí Búza. Dav rozehnali až ruští vojáci. Fogarasi zemřel v miskolcké nemocnici o několik hodin později.
Důvody k projevům násilí v Miskolci vidí někteří z maďarských historiků hlavně v sociální situaci poválečného Maďarska. Na rozdíl od jiných pogromů nebylo v Miskolci násilí obráceno proti celé místní židovské komunitě. Antisemitismus hrál však i tomto případě určující roli.
Pogrom v Kunmadarasu
V poválečném Maďarsku došlo i k dalším násilnostem na židovských obyvatelích, např. v Kunmadarasi, kde se v květnu 1946 konaly demonstrace proti zdejším Židům, k zabití dvou osob a zranění nejméně patnácti dalších. Dva ze zraněných zemřeli na následky bití. Důvodem protižidovských násilností zde bylo soudní řízení s učitelem místní školy, který tvrdil, že Židé zabíjejí křesťanské děti kvůli rituálním účelům. Dav příznivců učitele bránil místním Židům ve vstupu do místnosti, kde se případ projednával a kde měli svědčit proti učiteli. Konflikt vyústil v pogrom na místní židovskou komunitu čítající zhruba 129 členů.
V obou případech bylo vyšetřování viníků násilností komunistickým vedením Maďarska nedostatečné. Soudní řízení v případě Miskolce bylo tak dlouho odkládáno, že k nim finálně nedošlo. Vyšetřování v Kunmadarasi sice bylo zahájeno a tři obvinění byli dokonce odsouzeni k trestu smrti, ale rozsudek byl následně zmírněn Nejvyšším soudem a nakonec nebyl nikdo potrestán.
Obě události byli podobně jako v Polsku pro židovské obyvatele podnětem k rozsáhlé vlně emigrace zejména do Palestiny. Po celou dobu komunistického režimu byly tyto poválečné excesy veřejnosti zamlčovány, nesmělo se o nich mluvit ani provádět výzkum.
Autor: Tereza Štěpková, odborná revize: Kateřina Čapková, Petr Brod.