Ve vilové čtvrti Wannsee na okraji Berlína se 20. ledna 1942 konala porada o koordinaci a provádění konečného řešení
židovské otázky
. Svolal ji Reinhard Heydrich a zúčastnili se jí především vysocí úředníci významných ministerstev
a úřadů, jejichž spolupráce byla předpokladem úspěšného
provedení konečného řešení
- tedy genocidy evropských
Židů. Zápis vedl specialista
na židovskou problematiku Adolf Eichmann. Právě tento dochovaný zápis je výjimečným
dokumentem, který umožňuje nahlédnout do myšlení a jazyka organizátorů konečného řešení
.
Heydrichova řeč jasně signalizovala již prováděný odklon od nucené emigrace Židů z nacisty ovládaných částí
Evropy. V průběhu konečného řešení
tedy mají být Židé posláni k pracovnímu nasazení
na východě, přičemž
bezpochyby velká část odpadne přirozeným úbytkem. S případným zbytkem, u nějž se bezpochyby jedná o nejvíce odporu
schopnou část, musí být jednáno odpovídajícím způsobem, neboť tento představuje přirozený výběr a v případě
propuštění by se stal jádrem nového židovského budování.
Většina účastníků bezpochyby věděla, co si po touto
frází a krycími výrazy jako vysídlení
, konečné řešení
, zvláštní zacházení
či evakuace
představit, neboť
v této době bylo vyvražďování Židů na východě v plném proudu. I přes používané eufemismy byl úmysl fyzické
likvidace Židů nepřehlédnutelný. Ta by měla podle Heydrichových představ celkem postihnout 11 milionů evropských
Židů, včetně irských a britských.
Jedním z diskutovaných praktických opatření bylo zřízení starobního ghetta v Protektorátu Čechy a Morava, díky kterému se bude možné vyhnout intervencím ve prospěch jednotlivých Židů. Tuto roli skutečně od roku 1942 plnilo terezínské ghetto.
Konference ve Wannsee sama nepředstavovala žádný přelom v průběhu konečného řešení
, ani na ní nebylo rozhodnuto
o vyvraždění evropských Židů - to již dávno probíhalo. Byla především poradou, která měla zajistit hladkou spolupráci
říšských úřadů za účelem očištění
Evropy od Židů po vedením Himmlera a Heydricha.