V polském městečku Nieświeżi, které dnes patří Bělorusku, žilo na konci 19. století necelých 5000 Židů, kteří tvořili asi třetinu obyvatel města. Krátce po okupaci města nacisty 27. června 1941 byla ustanovena židovská rada. Židé byli přesídleni na okraj města.
Synagoga v Niasviži, kolem r. 1920. (Foto: USHMM Photo Archives, courtesy of Jack Kagan).
O dva měsíce později, 30. října 1941, byli všichni obyvatelé ghetta soustředěni na náměstí. Nacističtí velitelé vybrali 585 pracovníků - odborníků a řemeslníků. Ostatní byli v nedalekém lese zavražděni jednotkami Einsatzgruppen.
S koncem roku 1941 se v ghettu začalo budovat podzemní hnutí. Díky kontaktům s okolím byli obyvatelé ghetta informováni o záměrech nacistů. V polovině července se podzemní hnutí dozvědělo o masakrech v nedaleké Gorodeji a začalo budovat bunkry a shánět zbraně. Když 22. července 1942 ghetto obklíčili příslušníci Einsatzgruppen za účelem selekce pouze 30 textilních dělníků, setkali se s nečekaným odporem. Obyvatelé ghetta pod vedením Šaloma Cholawského začali střílet z jediného kulometu, který měli, a bojovat s nacisty noži a pěstmi. Většina z nich byla zavražděna, pouze 25 se podařilo utéct z města do okolních lesů a přidat se k partyzánům (společně s dalšími vytvořili partyzánskou skupinu Žukov).