Budapešť: Židovská čtvrť stále v ohrožení

Proluka po zbořeném domě v sousedství synagogy na ulici Dohány

Stará židovská čtvrť v Budapešti nacházející se ve vnitřních částech čtvrti Erzsébetváros (v sedmém obvodě) patří spolu s oblastí kolem místního hradu a hradeb a městským centrem k nejvíce autentickým a nejcennějším architektonickým celkům maďarské metropole. Zachovaly se v ní užší a nepravidelné ulice a budovy vystavěné ve stylu architektury 19. století, tedy v historizujících slozích (hlavně klasicismu) a secese. Budovy zdobené portály a balkony, tepanými mřížemi, s množstvím původních prvků v interiéru, tajemné labyrinty průchodů jsou charakteristické pro čtvrť, v níž před válkou žila asi třetina budapešťské židovské populace a v níž se nachází většina židovských kulturních, náboženských a vzdělávacích institucí a historických památek. Nejedná se tedy pouze o turisticky zajímavou oblast, ale o místo, kde dodnes nezanedbatelná část ze zhruba osmdesáti tisíc židovských obyvatel Budapešti žije, učí se, modlí se... Čtvrť měla vynikající předpoklady stát se živoucím židovským světem uprostřed velkoměsta země s největší židovskou populací ve střední Evropě. Bohužel místo snahy o šetrné opravy chátrajících domů a o zachování původní atmosféry se v Budapešti děje pravý opak.

Začalo to v komunismu

Pokusy o proměnu této městské části začaly ještě v době komunismu. Práce na rekonstrukci zchátralých budov byly zahájeny v 80. letech minulého století - a současně se už tehdy začalo s bouráním cenných domů a jejich nahrazením nekvalitními moderními stavbami, jejichž rozměr a podoba naprosto nezapadají do originálního koloritu zdejší čtvrti. Stavební práce pokračovaly i v letech devadesátých a nabraly na obrátkách po roce 2002. V devadesátých letech bylo předloženo několik plánů, jak upravit třídu Madách na pěší zónu. Plánovaná zóna protíná starý systém ulic a parcel i zástavbu z 19. století a podél ní se počítá s výstavbou velkých moderních domů a podzemních garáží. Současně by se kvůli ní muselo zbourat šestadvacet domů, mimo jiné dům s židovskou rituální lázní mikve.

V roce 2001 byl vypracován další plán pro okolí synagogy na ulici Dohány, největší fungující synagogy v Evropě, postavené roku 1854. Ani tento plán nevede k zachování stávajícího stavu, ale má za cíl bourat staré domy a stavět nové moderní budovy, které svým charakterem i výškou lokalitu ničí. Radnice zmíněných obvodů se nezastavily ani před faktem, že roku 2002 se židovská čtvrť dostala do nárazníkové zóny Andrássyho třídy, která byla prohlášena za součást budapešťského světového kulturního dědictví. V letech 2002 až 2006 radnice sedmého obvodu prodala soukromým investorům 47 nemovitostí (a většinou na tyto domy rovnou také vydala povolení k demolici). Tehdy došlo ke zbourání několika cenných domů - byly to budovy z přelomu století, v nichž se nacházely továrny a dílny, domy propojené průchody a dvory, kde původně žili židovští řemeslníci a obchodníci. Místo nich byly postaveny moderní nekvalitní budovy, které se do těchto míst naprosto nehodí.

Na jaře 2004 se proti nesmyslnému ničení čtvrti ozvali místní obyvatelé: vzniklo občanské hnutí Óvás! Sdružení pro zachování kulturního a architektonického dědictví Budapešti a na základě jeho aktivit nařídil památkový úřad pro starou židovskou čtvrť v Pešti památkovou ochranu; o rok později bylo za památkově chráněné prohlášeno jednapadesát budov včetně domů, které měly být podle dřívějších plánů strženy. Nicméně neprosadil se systematický plán, jak ničení čtvrti zastavit, mnoho budov, které by si podle názoru Óvásu památkovou ochranu zasloužily, ji dosud nemá. Investoři se také uchylují k taktice, jakou známe z Prahy: zachovají jen fasádu domu, interiér přebudují a promění v bezpohlavní krabici.

Bourá se dál

Židovská čtvrť je opravdu ohrožena. Bez ohledu na památkovou ochranu se dál bourá a staví. Hlavní slovo mají městští radní, investoři a developerské společnosti, v jejichž zájmu je strhnout staré neekonomické domy a stavět nadměrné budovy s mnoha čtverečnými metry k pronájmu. V některých částech židovské čtvrti chybí už téměř čtyřicet procent klasicistních, historizujících a secesních domů, nahrazuje je bytová zástavba. Řada ulic se změnila k nepoznání, přičemž žádný z odpovědných úřadů, včetně památkářů, neshledává na situaci nic zvláštního. Zejména postoj památkářů je neuvěřitelný.

Od podzimu roku 2007 se začalo s bouráním v bezprostředním okolí synagogy na ulici Dohány. Byly strženy domy z let 1890 a 1866 a místo nich mají stát bytové bloky, na které již bylo vydáno stavební povolení. Podle vizualizací plánovaných domů zastíní synagogu se dvěma věžičkami, postavenou v maurském stylu, masivní osmiposchoďový objekt, který bude stát ve dvoře domu proti synagoze. K témuž domu (z roku 1844) se podle plánu mají přistavět další tři patra. Nepomáhají protestní petice a demonstrace ani články publikované v místním i zahraničním tisku. Podle posledních zpráv se například v době uzávěrky tohoto čísla koná veřejné slyšení ohledně výstavby v ulici Nagydiofa číslo 8. Místo starého dvouposchoďového domu tu má vzniknout sedmipatrový obytný dům, a to s posvěcením vedení městské části.

Je smutným, ale zatím zdánlivě nezvratitelným faktem, že jedinečný historický a architektonický celek, který přežil 200 let včetně období nacistického teroru a komunismu, může během několika let zmizet ze světa.