Budapešť se otvírá investicím a podnikání. Mezi černými fasádami se pomalu začínají objevovat nové či renovované budovy. Ale současně to znamená, že část architektonického dědictví je vydána na milost a nemilost investorům a podnikatelům.
Dům v židovské čtvrti před demolicí.
Opuštěnost
V roce 1873, šest let po rakousko-uherském vyrovnání, kterým získalo Maďarsko politickou a územní autonomii, se zrodilo hlavní město Budapešť: Obuda, Buda a Pešť se spojily v jedno samostatné město. Byly budovány první velké třídy, bulváry a pasáže. V roce 1876 byla dokončena třída Andrássy, projektovaná podle západních vzorů.
Velká většina současných městských budov - a platí to zejména o Pešti, považované za městské centrum - pochází z konce 19. století. V jedné z pešťských čtvrtí se zachovaly takřka neporušené všechny architektonické i dekorativní styly, které jsou pro Budapešť charakteristické. Nachází se v VII. obvodu, nazývaném Erzsébetváros, a byla od poloviny 19. století také první velkou židovskou čtvrtí města. Šoa zahubila velkou část zdejších obyvatel a zanechala po sobě opuštěné, němé a osleplé domy. Impozantní (a renovovaná) synagoga v ulici Dohány nedokáže zakrýt skutečnost. Synagogám hrozí úplná prázdnota, některé domy stojí už jen díky fasádám. Čtvrť však přesto uchovává, byť z posledních sil, svou historii.
Dnes ale, jak se zdá, ani historie maďarských Židů, ani těžko vyčíslitelná hodnota památkového dědictví podnikatele a investory nezajímá. A nezajímá zřejmě ani starostu VII. obvodu Hunvalda Győrgyho. S pravidelností kyvadla metronomu jsou dnes a denně demolovány budovy v samotném centru čtvrti. Stavby, které mají nejen historickou a architektonickou hodnotu, ale současně svým umístěním vyznačují ulice i prostor, který je s nimi spojen. Systematickým bořením postupně dochází k celkovému vykořenění této čtvrti. Nové stavby jsou veskrze průměrné, bez architektonických souvislostí, bez respektu k městské krajině i k městu samotnému. A žádné odvolání k primátorovi Budapešti neexistuje: městské obvody jsou ve svých oblastech suverénní.
Čtvrť Erzsébetváros, kolem roku 1890.
Demolice secesní stavby č. 11 v ulici Holló v samotném centu Erzsébetváros v červnu minulého roku však přesto vzbudila celou sérii protestů. Dům, který patřil ke klenotům čtvrti, byl postaven na počátku minulého století. Přes nedobrý stav byly jeho umělecky provedené kovové balkony či dobová osazení dveří a oken zcela zachovány. Ulice nyní připomíná bezzubá ústa. A domy, které dosud stojí, čekají ve své křehké kráse, kdy na ně přijde řada.
Architekti, spisovatelé, novináři a filmaři vytvořili na obranu města a čtvrti organizaci, kterou nazvali Óvás (Protestuj a chraň). Pod jejich tlakem přijal Státní úřad národního kulturního dědictví, KOH, první opatření. Vytvořil soupis staveb, nacházejících se v ohrožené oblasti, které budou napříště chráněny jako národní památky. Do této kategorie bylo zařazeno 62 domů. Óvás žádá, aby celá bývalá židovská čtvrť byla prohlášena za chráněnou oblast
.
Žádné dovolání
Na tiskové konferenci 1. září minulého roku převzal KOH záruku za pět domů, které mají být prohlášeny za památky. Na téže konferenci vystoupil starosta VII. obvodu Hunvald Győrgy s tím, že bourání domů je nazýváno akcí rehabilitace
, a ochráncům památek oznámil: Pro zboření domů VII. obvodu bude založena zvláštní společnost.
Současně prohlásil, že bude-li v demolicích kýmkoli bráněno, podá na něj radnice žalobu pro finanční ztrátu, která vznikne investorům, s kterými již byly uzavřeny příslušné smlouvy.
Rada obvodu dále prodává nejen domy, již určené k demolicím, ale i budovy, které jsou navrženy k památkové ochraně. Nájemníci, kteří v domech bydlí, nemají v současnosti žádnou možnost se odvolat a musí své byty nejpozději do tří let po prodeji vyklidit. Investoři plánují pouze demolice a následnou výstavbu nových levných domů.
Nic zajímavého
Opatření KOH většinou nedokážou demolice zastavit a nemohou se už vůbec týkat těch stavebních/destrukčních projektů, o nichž již bylo rozhodnuto. Z tohoto důvodu se zřejmě nepodaří zastavit projekt promenády a sloupořadí v Madách (Madách sétány, rozhodnutí z roku 1990 a znovu z roku 1999), který předpokládá zboření celé jedné strany ulice Kazinczy včetně jedinečné mikve, či projekt kolem ulice Klauzál (schválený v r. 2000). Architekt Pinter Ferencz, který je v Útvaru studií města Budapešť pověřen rehabilitací
Erzsébetvárose, napsal ve svém posudku, že 19. století nepřináší nic zajímavého
a že domy, které často mají sotva dvě patra, kazí krajinu
.
Tři projekty, o kterých již bylo rozhodnuto (Madách, Dohány, Klauzál), zahrnují téměř polovinu židovské čtvrti. Ohrožují rovněž nejstarší domy celého města. Nenahraditelně ničí čtvrť, která svou architektonickou rozmanitostí patří k maďarskému národnímu dědictví.
(Z časopisu L'Arche /březen-duben 2005/ z francouzštiny přeložil jd.)
Tisk
