V zářijovém Roš chodeš (článek zde) se zmiňuje Jiří Brabec o Literatuře s hvězdou Davidovou II. Hodnocení publikace vyznívá nelichotivě. Podle J. Brabce je nepotřebná, stejně jako následující díly, jejichž obsah nezná. A priori hází do koše vše, o čem je přesvědčen, že bude špatné. Subjektivní názor autora je však třeba respektovat.
Výhrady J. Brabce vůči publikaci se týkají výběru okruhu autorů slovníkových hesel. Může působit nahodile, ale účel příručky je vystihnout, jak se židovská problematika zrcadlila v dílech všech spisovatelů 19. a 20. st. v regionu vymezeném českými zeměmi. Zde je volba autorů jasná. Vždy šlo o osobnosti různě orientované, které se s danou problematikou různě vyrovnávaly. Kterýkoli dějinný úsek této doby je rozporuplný nejen v přístupu k židovské problematice. Počínaje monarchií v 19. st. je literární pole plné názorových střetů a odlišných vývojových tendencí dodnes. (Tím se vysvětluje i interpretace díla F. J. Kolára. Čtenář ji může a nemusí přijmout, každý výklad každého díla je víceméně subjektivní a lze s ním polemizovat.) Průběh tohoto procesu se snaží kniha ukázat a v dané oblasti jí náleží prvenství. Jejím dalším úkolem je zpřístupnit informace o zapomenutých židovských autorech, neboť i oni jsou součástí literatury na daném území a o této literární oblasti lze říci Hic sunt leones
. O mnohých existují jen stručné zmínky (v běžně užívaných publikacích nikoli), mnohdy je obtížné zjistit základní údaje zejména o německy píšících židovských autorech 19. století. Zde nelze tvrdit, že jde o hesla přejatá a doplněná. Pokud to u jiných hesel připustíme, nelze jim upřít originalitu v zařazení do zcela nového kontextu.
Podle J. Brabce je neakademická forma
zástěrkou pro ledabylost. Jistě, stylistické chyby se objevují, mnohé z nich však zavinily nakladatelstvím nedůsledně zanesené autorské korektury. Výraz neakademická
upozorňuje, že nejde o vyčerpávající informace v textu hesla, uvedené bibliografii a literatuře. Příručka upozorňuje na autory, kteří se, byť i jen okrajově, dotýkají vztahů mezi židovským a nežidovským světem. V novém kontextu jsou představovány známé osobnosti a zároveň se publikace snaží podat přehled o židovských autorech, z nichž mnozí, především německy píšící, dosud nemají místo v žádném soudobém slovníku, tím méně v dějinách české literatury, do níž patří.
V závěru rozptýlím obavy J. Brabce: III. díl příručky se připravuje. Nepotřebná
příručka vzbuzuje ohlasy - kladné i záporné, něčím provokuje. Obojí je pro publikaci užitečné, nezapadla, vzbuzuje diskusi přes veškeré své nedostatky, tedy žije.
Jana Švábová
Jiří Brabec vytýká oběma dílům improvizovanost výběru, avšak zřejmě nečetl předmluvu k prvnímu dílu, ve které autorský kolektiv uvádí klíč, podle něhož byl složitý výběr osobností proveden. Projekt ostatně nebyl dokončen, připravují se další díly. Ponechává stranou knižní studii Antisemitismus v české literatuře 19. a 20. st., součást slovníku.
Při hodnocení tvorby českých klasiků se autoři hesel věnují pouze analýze děl reflektujících židovské téma. Ve slovníku jsou zastoupeni také autoři, jejichž tvorba nebyla dosud kriticky zhodnocena (např. S. Pejčoch-Ravik), či autoři, na které soudobá literární věda zapomněla
(V. Vohryzek). Připomínám i objevné heslo České listy
.
Zpracování mnohých hesel předpokládalo studium cizojazyčného původního materiálu, nejen sekundární literatury. Hesla psaná V. Glosíkovou a J. Švábovou byla sestavena na základě pramenného studia, v žádném případě pouhou kompilací. Četná díla německých židovských autorů 19. st. nebyla přeložena do českého jazyka a neexistují o nich monografické studie. Rovněž o mnohých českých literátech, reflektujících autorovo vlastní
nebo cizí
židovství. Oba díly Slovníku představují také česko- a německo-židovská periodika a mapují jejich rozvoj. Neméně zajímavou částí knihy je obrazová příloha, některé dokumenty český čtenář ještě neviděl (např. titulní strany sbírky Sippurim či portrét Wolfa Paschellese).
Obraty vybrané J. Brabcem, dokumentující stylistickou neobratnost, nejsou v kontextu celého hesla nikterak podstatné. Kupř. portrét Karla Sýse lze navzdory tomu pokládat za velmi zdařilý. Střízlivá analýza jeho veršů reflektujících židovské téma představuje nový úhel pohledu na Sýsovu tvorbu.
Bližší vysvětlení si žádá autorova formulace o literatuře, která se účastnila antisemitských kampaní
. Zmiňuje F. J. Kolára a jeho studii Sionismus a antisemitismus. Přečteme-li si dílo očima poučeného čtenáře počátku 21. století, tj. necháme-li stranou frázovité formulace o Izraeli a imperialistické politice jeho tehdejší vlády, získáme mnoho informací (byť jednostranných) o historii židů, Arabů, osídlení Palestiny, vztazích mezi oběma národy, formě zahraniční pomoci aj. Autor studie nejednou prozrazuje své sympatie nejen k arabskému, ale i izraelskému národu. Mapuje dějiny jejich nepřátelství a odhaluje jeho historické kořeny. Odmítá ideologii antisemitismu, jeho existenci v Československu chápe jako přežitek
. Zdůrazňuje také, že vláda protižidovské nálady odsoudila. Shrnu-li své čtenářské poznatky, mohu konstatovat, že jeho studie byla ve daném hesle zhodnocena objektivně a střízlivě.
Alena Volková
Spoluautorka publikace J. Švábová jen potvrdila, že projekt slovníkové příručky
byl od počátku koncipován natolik vágně, že může být doplňován donekonečna. Přiznám se, že mně je toto parazitování na aktuální problematice z duše protivné. Nevím, proč se má cokoli svádět na redakční korektury. Vždyť pohodlné přejímání hesel z jiných zdrojů stejně jako neudržitelné objektivní informace
(Kolár ad.) lze vysvětlit jen tím, že hlavní autor pan Mikulášek se z jedněch témat, která dříve horlivě pěstoval, vrhl nyní za pomoci spolupracovníků do oblasti, která si zaslouží více úcty a etické čistoty. Což jsou jiná pojmenování pro odbornou způsobilost.
Jiří Brabec