1. září 1939 vtrhla německá armáda na základě nepravdivé záminky na polské území. Napadení Polska předstvavuje
začátek války, na nějž se nacistické vedení připravovalo již od získání moci v roce 1933. Válka sloužila také
k tomu, aby německý národ získal “životní prostor na východě” a mohl dál prozasovat plány na společenskou a “rasovou”
přestavbu.
Na základě německo-sovětského paktu o neútočení v září 1939 obsadila německá armáda západní část Polska
a Sovětský svaz východní část. Čtvrtina západní provincie byla přímo připojena k Říši, na zbylé části obsazeného
území byl vytvořen tzv. generální gouverment, jemuž vládl Hans Frank.
Především obsazené východní území Polska a Sovětského svazu se mělo stát obrovskou laboratoří, v níž měli
být Slované, Židé a další národy odsouzeny k vyhubení, vyhnání, či otročení pro německou říši, zatímco jejich
území mělo být po válce kolonizováno „nadřazenou“ německou rasou.
Německý voják hlídá skupinu zadržených Poláků a Židů, září 1939. (Foto: Harry Lore, courtesy of USHMM Photo Archives.)
Válka měla být příležitostí k očištění německé rasy od všech údajných „rozkladných“ a „rasově méněcenných“ skupin obyvatelstva. Tyto představy začaly být okamžitě naplňovány na polských územích připojených k Německé říši a na území tzv. Generálního gouvernementu. Zodpovědnost za protižidovskou a rasovou politiku od začátku války stále více přecházela na Hlavní úřad říšské bezpečnosti a říšského vůdce SS Heinricha Himmlera.
S německými jednotkami na obsazená polská území přišlo i každodenní pronásledování židovského obyvatelstva. Židé byli svévolně vyháněni ze svých domovů, ponižováni a okrádáni o majetek. Při invazi do Polska za německou armádou přicházely tzv. Einsatzgruppen (tedy „jednotky nasazení“, v podstatě jednotky zvláštního určení), mezi jejichž úkoly patřilo provádění protižidovské politiky. Ta se v této fázi „konečného řešení“ sestávala především z ponižování, vyhánění a ožebračování. Také místní německé obyvatelstvo se nezřídka spontánně podílelo na pronásledování a ponižování svých židovských sousedů. Na mnoha místech byly vypalovány synagogy. Již 8. září 1939 bylo nařízeno povinné označení židovských obchodů Davidovou hvězdou. Od 1. prosince pak museli všichni Židé v Generálním gouvernamentu starší 10 let nosit na pravé paži pásku s Davidovou hvězdou.
Tisk
