1. září 1939 vtrhla německá armáda na základě nepravdivé záminky na polské území. Napadení Polska předstvavuje
začátek války, na nějž se nacistické vedení připravovalo již od získání moci v roce 1933. Válka sloužila také
k tomu, aby německý národ získal životní prostor na východě
a mohl dál prozasovat plány na společenskou a rasovou
přestavbu.
Na základě německo-sovětského paktu o neútočení v září 1939 obsadila německá armáda západní část Polska
a Sovětský svaz východní část. Čtvrtina západní provincie byla přímo připojena k Říši, na zbylé části obsazeného
území byl vytvořen tzv. generální gouverment, jemuž vládl Hans Frank.
Především obsazené východní území Polska a Sovětského svazu se mělo stát obrovskou laboratoří, v níž měli
být Slované, Židé a další národy odsouzeny k vyhubení, vyhnání, či otročení pro německou říši, zatímco jejich
území mělo být po válce kolonizováno nadřazenou
německou rasou.
Německý voják hlídá skupinu zadržených Poláků a Židů, září 1939. (Foto: Harry Lore, courtesy of USHMM Photo Archives.)
Válka měla být příležitostí k očištění německé rasy od všech údajných rozkladných
a rasově méněcenných
skupin obyvatelstva. Tyto představy začaly být okamžitě naplňovány na polských územích připojených k Německé
říši a na území tzv. Generálního gouvernementu. Zodpovědnost za protižidovskou a rasovou politiku od začátku války
stále více přecházela na Hlavní úřad říšské bezpečnosti a říšského vůdce SS Heinricha Himmlera.
S německými jednotkami na obsazená polská území přišlo i každodenní pronásledování židovského obyvatelstva.
Židé byli svévolně vyháněni ze svých domovů, ponižováni a okrádáni o majetek. Při invazi do Polska za německou
armádou přicházely tzv. Einsatzgruppen
(tedy jednotky nasazení
, v podstatě jednotky zvláštního určení), mezi jejichž úkoly patřilo provádění protižidovské
politiky. Ta se v této fázi konečného řešení
sestávala především z ponižování, vyhánění a ožebračování.
Také místní německé obyvatelstvo se nezřídka spontánně podílelo na pronásledování a ponižování svých židovských
sousedů. Na mnoha místech byly vypalovány synagogy. Již 8. září 1939 bylo nařízeno povinné označení židovských
obchodů Davidovou hvězdou. Od 1. prosince pak museli všichni Židé v Generálním gouvernamentu starší 10 let nosit
na pravé paži pásku s Davidovou hvězdou.
Tisk
