Před jedenácti lety, 16. září 1999, se díky spolupráci Českého rozhlasu 3 - Vltava, Židovského muzea v Praze a Židovské náboženské obce konalo veřejné předčítání jmen českých a moravských Židů, kteří zahynuli v ghettech a koncentračních a vyhlazovacích táborech za nacismu. Více než čtyřhodinový přímý přenos vysílal ČRo 3 - Vltava z Pinkasovy synagogy. Memento, kterým je pro celý svět šoa, jsme se pokusili zpřítomnit jinou formou než pomocí statistik: chtěli jsme připomenout jednotlivce, jejich jméno a věk a chvíli, kdy nastupovali do transportu na východ
, a pak už je nikdy nikdo nespatřil. Přečíst jména a věk všech téměř osmdesáti tisíc českých a moravských Židů by trvalo téměř 6 dní a nocí nonstop. Stihli jsme pouhý zlomek, jména 3100 vězňů z 24 transportů. Často šlo o celé rodiny, dětmi počínaje a prarodiči konče. Každý účastník přímého přenosu přečetl deset jmen. Pak ho vystřídal další. V rozhlasovém vysílání prolínaly čtením v synagoze krátké rozhovory (L. Pavlát, K. E. Sidon, Anita Franková aj.), v interpretaci Jiřího Ornesta zazněla báseň Zeldy Miškovské Každý člověk má jméno
, modlitbu Bože plný milosrdenství
a zpěvy z bohoslužeb na židovský Nový rok a Svátek smíření přednesl kantor Viktor Feuerlicht. Přímého přenosu se zúčastnila řada významných osobností z politiky a kultury, včetně minulého i současného českého prezidenta, z magnetofonových kazet se připojili např. tehdejší ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová, dramatik Arthur Miller, spisovatel Viktor Fischl či filosof Noam Chomsky.
Co se od té doby změnilo?
Především bohužel zemřela řada vězňů, kteří šoa přežili. Svá svědectví o tom, čím prošli, však naštěstí mnozí z nich stihli natočit. Dále: zdejší neonacisté nepolevili ve svých aktivitách, jejich shromážděním už ale policie alespoň někdy jen nepřihlíží. Místní samosprávy si s nimi ale stejně pořád nevědí rady. Tzv. občanská společnost se přece jen probouzí - proti neonacistům už v ulicích nestojí jen skupinky anarchistů. Představitelé radikálních uskupení se snaží proniknout do veřejného života. Antisemitismus, který se i u nás převlékl za antisionismus, cirkuluje v této podobě po celém světě. Proměňuje se i tzv. osvětimská lež. Na Blízkém východě (ale nejen tam) ovlivňuje tento nebezpečný výmysl miliony obyvatel. Podobnou funkci plnily v nacistickém Německu tzv. Protokoly sionských mudrců. (Ve školách se z nich někde dokonce stala povinná četba.) Evropská unie zaujímá k situaci v Izraeli stanoviska přinejmenším sporná. OSN rovněž. Rozdíl mezi obranou a teroristickým útokem se stírá. Tzv. míroví propalestinští aktivisté, vedeni svými pocity a domněnkami, bez dostatečné znalosti historie i současných faktů, přijímají spolu s některými žurnalisty role užitečných idiotů
. V zapojení naivních entuziastů
dosáhl pochybné virtuozity kdysi V. I. Lenin. Jejich současní pokračovatelé by svou snahou vyváženě mapovat dění
potěšili nejen Lenina, ale i samotného Machiavelliho. S dějepisem na školách to sice stále není valné, díky zájmu některých učitelů však studenti poznávají zmizelé sousedy
i židovské památky ve svém kraji.
V tom, co se během těch let stát nemělo, nebo naopak mělo, by bylo možno pokračovat ještě dlouho. Co v této situaci zbývá jednotlivci? Nenechat se manipulovat. Nezlhostejnět. A důvěřuje-li Bohu - modlit se za Izrael.
Repríza na Leonardu
V roce 1999 vysílal přímý přenos z Pinkasovy synagogy Český rozhlas 3 - Vltava. Na den přesně po jedenácti letech - ve čtvrtek 16. září 2010 - bude vysílat nezkrácenou reprízu tehdejšího přímého přenosu stanice Leonardo od 18.00 do 22.15 - tedy opět ve stejnou dobu jako v roce 1999. Tentokrát s hodinovým bonusem: vysílání začne už v 17 hodin. Pokud si uděláte čas, jste v 17 hodin zváni k poslechu besedy o antisemitismu. Od 18.00 do 22.15 pak opět připomeneme ty, kteří šoa nepřežili, ale stále mají své jméno. Uslyšíme i kantora Viktora Feuerlichta, historičku Anitu Frankovou a další účastníky tehdejšího vysílání, kteří už také nejsou mezi námi. Přímý přenos jsme v roce 1999 zařadili před Jom kipur. Letos začíná Svátek smíření 18. září.
Tisk
