Je to už deset let, co vznikl projekt Židovského muzea v Praze nazvaný Zmizelí sousedé, jenž vybízí mladé lidi ve věku 12-18 let k pátrání po sousedech, kteří z jejich okolí zmizeli převážně v období druhé světové války. Projekt probíhá pod záštitou Kanceláře prezidenta republiky a byl vyhlášen v rámci konference Fenomén holocaust ministerstvem školství. Z odstupu deseti let se dá říci, že jen málokterá, pokud vůbec nějaká, takto úředně a shůry vyhlášená akce dosáhla u nás takového rozšíření a kvality. Je to tím, že projekt Zmizelí sousedé stojí na vynikajícím nápadu: využil k tomu, aby děti seznámil s nedávnou, nijak přitažlivou minulostí, jejich zvědavost, touhu po dobrodružství, přirozenou chuť pátrat a objevovat, jejich zvýšenou citlivost. K dalšímu už není zapotřebí mnoho: zápisník, tužky, magnetofon, a pak učitelé, kteří děti dokážou strhnout. To se povedlo překvapivě často. Viditelným výsledkem jsou nejrůznější výstavky a publikace, v nichž děti prezentují výsledky svého pátrání, a zároveň to, co se mimoděk naučily: jak zacházet s informacemi, jak je ověřovat a třídit, jak zacházet s jazykem atd.
Jednu takovou publikaci, výsledek několikaměsíční práce, vydala pod názvem Nesmíme zapomenout nedávno Fakultní základní škola dr. M. Horákové a MŠ Olomouc, připravila ji učitelka PhDr. L. Žváčková s jedenácti žáky z osmého ročníku; úzce přitom spolupracovali s Židovskou obcí v Olomouci. Publikace na první pohled patří k těm skromným, o to překvapivější je obsah (a také kvalitní obrazový doprovod). V úvodu čtenář nalezne krátkou zprávu o holocaustu, informaci o židovské komunitě v Olomouci, dále o terezínském ghettu, o Osvětimi, o osudech studentů vězněných v r. 1939 a o nuceně nasazených.
Každý z tematických okruhů je uveden základní informací a doplněn záznamem vyprávění pamětníků, které děti objevily. Jejich vzpomínky leckdy, jak jinak, opakují věci už známé, to však není důležité: každý takový záznam je cenný a nenahraditelný, v tuto chvíli je však nejcennější samotný fakt setkání.
O tom, že žáci z osmiček a devítek toto setkání s minulostí skutečně prožili, svědčí poslední oddíl sborníčku: děti se pokusily vžít do situace Židů za holocaustu a své pocity zapsaly v ich formě. I když předpokládáme, že texty prošly redakcí, působí záznam jejich pocitů a představ autenticky a dojímavě.