Příští rok uplyne 80 let od narození Anny Frankové, dívky zavražděné nacisty. Její posmrtně vydaný deník, svědectví o době hrůzy, dosáhl světového věhlasu a sama Anna Franková se stala symbolem: nejznámější tváří z přibližně půldruhého milionu židovských dětí, obětí šoa.
Až se v červenci 2009 kulaté výročí přiblíží, připomenou ho všechna média. Já však tak dlouho čekat nebudu, protože Anna Franková je spíše osobností trvale znepokojující než ikonou. Že tomu tak je, by se dalo potvrdit na mnohý způsob. Putovní výstavu Anna Franková - odkaz pro budoucnost
navštívily ve více než 30 zemích miliony návštěvníků. Díky Vzdělávacímu a kulturnímu centru ŽM v Praze je možno ji zhlédnout i u nás. Existují též hojně navštěvované internetové stránky nazvané Téma: Anna Franková
, návazné vzdělávací programy, publikace a pracovní sešity. Společně seznamují nejen s jedinečným příběhem dívky, jež se až do vyzrazení skrývala s celou rodinou v Amsterodamu, ale především představují mocnou výzvu: Tolerance, vzájemná úcta a respekt k lidským právům nejsou jen vnější charakteristikou demokracie, ale především zárukou, že zase jednou nepřevládne kulturní, etnická či náboženská zášť. K zachování demokratické společnosti je proto zapotřebí osobního postoje každého z nás.
A protože toto všechno Anna symbolizuje, nemůže udivit, že se stala i terčem nenávistných útoků. Někteří se pokoušeli dokázat, že žádný deník nenapsala, že židovská lobby
za něj vydává falzifikát. Když toto historici spolu s vědci vyvrátili, objevily se otevřené útoky. Není to tak dávno, co neonacisté veřejně spálili Annin deník. V létě zase Anna rozbouřila veřejné mínění v Holandsku: vydavatelství Boomerang vydalo pohlednice, na nichž byla její fotografie upravena tak, jako by měla na krku palestinský šátek kafija. Poselství koláže bylo jasné: Palestinci jsou perzekvováni jako Židé v době šoa. Izraelští Židé a nacisté jedno jsou. Oběť nacistického antisemitismu se tak stala obětí antisemitismu antisionistického.
Tak už to však v současném světě chodí. Anna představuje symbol utrpení, vzdoru i lidské velikosti a proti takovým symbolům zlovolní ve světě nejvíce útočí. K jejím nedožitým osmdesátinám si proto přeji jediné: Aby její deník při této příležitosti vyšel v novém vydání. A už teď mu přeji hodně vnímavých čtenářů.
(Psáno pro Rch a Týdeník rozhlas; redakčně kráceno.)
Tisk
