André Kaspi, emeritní profesor pařížské Sorbonny, patří k nejrespektovanějším francouzským specialistům na historii i současnost Spojených států. Na toto téma vydal řadu knih: Les Américains (Američané, 2002); Les Étas-Unis d'aujourd'hui (Spojené státy dnes, 2004); John F. Kennedy (2007) a Comprendre les Étas-Unis d'aujourd'hui (Porozumět dnešním Spojeným státům, 2008).
André Kaspi má ještě druhou specializaci, která je méně známá, a tou jsou dějiny Židů. Před více než 25 lety založil na Sorbonně seminář historie šoa a stal se předsedou Komise pro historii šoa a antisemitismu. Tyto dvě specializace se setkaly v poslední publikované knizeLes Juifs américains (Američtí Židé, Plon 2008).
Židé a Amerika, to je kombinace, která občas působí jako rozbuška...
K tomuhle tématu se váže, pokud pomineme vyložené fantasmagorie, hodně předsudků. Konstatoval jsem, stejně jako řada dalších historiků specializovaných na USA, že antiamerikanismus a antisemitismus jdou v mnoha případech ruku v ruce. Často slyšíme, že Amerika je židovská
, že Židé zcela ovládají Spojené státy
, atd. Rok 2008 je, vzhledem k tomu, že v USA probíhají prezidentské volby, na tento druh fantazií zvlášť bohatý.
Dívají se Američané na své Židy diferencovaně? A nakolik je kniha Johna Mearsheimera a Stephena Walta Proizraelská lobby a americká zahraniční politika, která vyšla v řadě zemí, charakteristická pro současný přístup amerického akademického prostředí k této otázce?
K této knize je nutné říci pár vysvětlujících slov. Vyšla v USA 4. září 2007 a už v následujícím měsíci byla přeložena do francouzštiny a několika dalších jazyků. To ve mně vyvolává jisté pochybnosti o nestrannosti vydavatelů. Jejím základem je referát, publikovaný na síti Harvardovy univerzity v březnu 2006. Jeho zveřejnění ihned vyvolalo polemiky.
Popravdě řečeno, téma, které oba akademici rozvíjejí, není nijak nové. O izraelské lobby se psalo mnohem dříve. Od roku 1980 je to ve Spojených státech často probíraná otázka.
Dnes nacházíme v akademickém světě velké sympatie k Izraeli i současně čím dál větší odstup od politiky, kterou George W. Bush vůči Státu Izrael prosazuje. Naši dva akademici se hlásí k tomu druhému proudu. Měl jsem možnost se s nimi setkat při příležitosti veřejné debaty v říjnu 2007 a mohu zodpovědně konstatovat, že jsou obětí skutečné obsese. Zcela jednoduše znovu aktualizovali argumenty Protokolů sionských mudrců. Ten, kdo těmto argumentům věří, dokáže vše pochopit a vysvětlit skrze zásahy Židů. Židé jsou pány Ameriky. Jsou rozhodující silou, která ovlivňuje rozhodování prezidenta Spojených států.
Mají Mearsheimer aWalt pravdu? Pochopitelně jsou případy, kdy se tlak vyvíjený Židy setká s úspěchem. Jsou také případy, kdy je tato snaha neúspěšná, a další, kdy vůbec neexistuje. Oba autoři zdůrazňují, že proizraelská lobby je velmi mocná vzhledem k sympatiím, které jí projevují evangelikální křesťané; jedním dechem ale hned dodávají, že této lobby chybí morální ospravedlnění, protože Stát Izrael uskutečňoval a dále uskutečňuje politické principy, které nejsou demokratické.
Zkrátka, tato lobby sehrává pro americké zájmy neblahou roli, neboť čím víc se Spojené státy se Státem Izrael staví do jedné řady, tím je jejich mezinárodní postavení na Blízkém východě katastrofičtější. Dále už autoři neargumentují poukazy na židovský vliv, ale akcentují národní zájmy Spojených států. Tím se snaží vzbudit zdání objektivity a realismu. Odmítají pochopitelně obvinění z antisemitismu a ujišťují neúnavně, že jejich hlavní cíl je ochraňovat základní zájmy Spojených států. Přehnané sbližování s Izraelem těmto národním zájmům škodí.
Je v tom cítit návrat antisemitismu?
Určitým způsobem ano. Ale je to také silně kritická reakce vůči politice prezidenta Spojených států. Zájmu, který tato kniha vyvolala, se nedá porozumět, pokud ztratíme ze zřetele, jak nepopulární je válka v Iráku a Bushova zahraniční politika, a rovněž diskuse, které vedou po atentátu z 11. září 2001 experti na mezinárodní vztahy.
Američtí Židé stojí na politické šachovnici převážně na demokratickém křídle. Navíc velká většina amerických Židů kritizovala - často velmi nevybíravě - politické kroky George W. Bushe, ať už se jednalo o válku v Iráku či o způsob, jak zvítězit nad terorismem. Když je toto známo, čím vlastně mohou Mearsheimer a Walt podepřít svá tvrzení?
I když to nikde neříkají, mají tendenci zaměňovat izraelskou a židovskou lobby. Židovská lobby vystupuje všude tam, kde se jedná o případy, které hájí židovské instituce.
Takové případy mají nejrůznější charakter a mnohdy nespadají do sféry zahraniční politiky.
Například: židovské instituce odmítají označení křesťanský národ
, který čas od času někdo navrhne jako označení pro obyvatele USA. Stejně odmítavé jsou k myšlence, podle které má být stát úzce spojen s náboženstvím. Neodmítají potraty, podporují liberalizaci společnosti. Jsou nakloněny pokroku, reformám a změnám více než konzervativismu.
To je důvod, proč většina Židů volí demokraty. Roku 2004 dostal prezident Bush - který je ze všech amerických prezidentů snad nejvíce proizraelský - pouze 24 % židovských hlasů. Celých 76 % židovských voličů dalo své hlasy demokratovi Johnu Kerrymu. Mnoho amerických Židů odmítalo intervenci v Iráku a je stejného názoru i dnes.
Nicméně americká židovská komunita je rozdělená. Ortodoxie (8 % amerických Židů) je nesrovnatelně víc proizraelská než reformovaní. Konzervativní, kteří vytvářejí střed, zastávají vlastní pozice. Z toho je zřejmé, že skutečná jednota v americkém židovském prostředí neexistuje.
Ve světle těchto faktů je tvrzení, že Židé v Americe poroučejí větru a dešti, přinejmenším omyl a ve skutečnosti naprostá absurdita. To, co předvádějí Walt a Mearsheimer, nesedí. Dobře se naučili roli obětí, které klesají pod ranami, jež jim Židé uštědřují. Na jejich straně však prokazatelně stojí nepřátelé Izraele a nepřátelé spolupráce mezi Washingtonem a Jeruzalémem.
Čím dál víc se mluví o antisemitismu, který se šíří v campusech amerických univerzit. Co je na tom pravdy?
Univerzitní campusy jsou místem, kde se dnes veřejně projevuje nejen antisionismus, ale i antisemitismus. Ale abychom nepřeháněli - jedná se o spíše o rezidua antisemitismu. Spojené státy stále zůstávají zemí, kde Židé mohou bez problémů žít. Míra antisemitismu je tu ve srovnání s Francií osm až devětkrát nižší. Proč se tedy antisionismus a antisemitismus objevuje právě v univerzitních campusech? Je třeba si uvědomit, že univerzitní prostředí poskytuje pro takové postoje příznivý terén. Najdeme zde skupiny, které chápou nezbytnost dobrých vztahů mezi USA a Izraelem, ale stejně tak i řadu studentů, kteří jsou propalestinští, a zejména pak propagandisty
, kteří se zde mohou bez problémů dostat ke slovu.
Spojené státy jsou liberální společností. Jedním ze základních principů, který na amerických univerzitách platí, je svoboda slova. „Propagandisté" zde tedy mohou bez problému hlásat názory, které přímo popírají holocaust nebo se jeho popírání velmi blíží. Studenti bez solidní znalosti historie mohou dojít k závěru, že koneckonců se pravda může nacházet někde uprostřed. Výsledkem toho je, že jsou ochotni připustit, že šoa možná neměla ten rozměr, který jí přisuzuje historiografie. Univerzita tak je místem, kde antisemitismus může získávat půdu i stoupence.
Ve své knize Američtí Židé se věnujete rozboru jedné z jejich obav: politickému obsahu pojmu křesťanský národ. Co tento pojem v životě Spojených států reálně představuje?
Idea křesťanského národa
" pochází z 19. století. Přesahuje původní tezi, že Spojené státy byly založeny protestanty. Protestanti v minulosti pociťovali vůči katolíkům silné nepřátelství. Dnes už tomu tak není a v chápání pojmu křesťanský národ
existuje mezi katolíky a protestanty shoda - i když se tomuto konceptu věnují protestanti více než katolíci. Spojené státy jsou demokracií, ve které je náboženství mezi občany nejvíce rozšířeno: 90 až 95 % Američanů věří v Boha. Okolo 45 % z nich své náboženství praktikuje - ve Francii je to například jen 8 až 10 %. Je dobře známo, že zasedání Kongresu začínají interkonfesionální modlitbou duchovního a že všichni prezidenti Spojených států končí své důležité projevy slovy God bless America
. Na dolarových bankovkách je vytištěna věta In God we trust
. Tyto příklady ukazují, do jaké míry je tento národ náboženský.
V listině základních práv a svobod (Bill of Rights), která doprovází federální ústavu, je jasně dáno, že ve Spojených státech není žádné náboženství privilegováno. Stát navazuje vztah se všemi vyznáními, zatímco ve Francii je odluka církve od státu léta realitou. V prostředí nejvíce poznamenaném protestantskou obnovou, u evangelikálů - fundamentalistů, je obsahem pojmu křesťanský národ
nejen to, že se z amerického národa vylučují Židé, ale také že Spojené státy byly vytvořeny, aby daly křesťanství privilegované místo a spirituální přednost.
Jaké to má důsledky pro každodenní život?
Byl by to například návrat Blue Laws, zákonů, které zakazují otvírat obchody v neděli, a to ne z důvodů odborářských, jak je tomu ve Francii, ale proto, že neděle je den Páně. Židé bojovali celá desetiletí, aby vysvětlili, že když nepracují v sobotu, potřebují nahradit tento čas v neděli, a že povinnost mít po dva dny uzavřené obchody znamená jejich diskriminaci, pokud neplatí pro všechny. Nakonec se jim dostalo zadostiučinění - Spojené státy Blue Laws zrušily. Křesťanský národ
- to by v praxi znamenalo, že USA odmítá uznat židovský podíl na vzniku a vybudování Spojených států.
Debata na toto téma není ukončená a je čas od času - například ve vystoupeních televizních kazatelů - znovu oživována.
Jaký je dnes v USA politický vliv evangelikálů?
Evangelikálové představují pětinu americké společnosti. Od roku 1980 pochopili, že vstupem na politickou scénu mohou prosadit své představy. Například o potratech, o genetickém výzkumu, o trestu smrti. O mnoha společenských tématech a jejich politickém řešení mají velmi přesné představy. Je užitečné připomenout, že poslední prezident Spojených států George W. Bush byl zvolen také za pomoci jejich hlasů. Politicky patří evangelikálové spíše do republikánského tábora a to na pravé křídlo.
Podle výzkumů veřejného mínění jsou dvě třetiny amerických Židů pro Obamu, jedna pro McCaina. Mohl by republikánský kandidát získat v těchto volbách více židovských hlasů?
Na takovou otázku se těžko odpovídá. V moderní historii Spojených států se pouze dvěma republikánům, Dwightu Eisenhowerovi a Ronaldu Reaganovi, podařilo získat celou třetinu hlasů židovských voličů. Skutečností je, že američtí Židé jsou až doposud věrní demokratům a jejich kandidátům. Každopádně lze očekávat, že Barack Obama uspěje u většiny židovských voličů.
(Podle konečných výsledků hlasovalo 78 % amerických židovských voličů pro demokratického kandidáta Baracka Obamu a 22 % volilo republikána Johna McCaina. Pro srovnání - roku 2004 volilo tehdejšího demokratického kandidáta Johna Kerryho 76 % amerických Židů a roku 2000 hlasovalo pro demokrata Ala Gora 79 procent amerických židovských voličů.)
Rozhovor připravil Michel Derczansky, z francouzského židovského měsíčníku L'Arche, říjen 2008, přeložil Jiří Daníček.
Tisk
