Na začátku byla jedna velká lež. A komunistický režim ji vtloukal do hlavy generacím v Česku a na Slovensku tak dlouho, že ještě dnes ani mnozí zdejší historici novodobých dějin nedovedou přesně říci, kolik z celkového počtu válečných obětí Československa byli Židé, kteří zahynuli v šoa. Podobnou mlhu udržoval režim i nad účastí československých Židů v domácím odboji a v bojích proti mocnostem Osy. Nikdo se neměl dozvědět, že bojovali a umírali na bojištích druhé světové války, v nejrůznějších vojenských uskupeních, kde - v některých dobách - tvořili většinu mužstva. Po r. 1948 byli jako ostatní zahraniční vojáci, především ti ze Západu, vystaveni často pronásledování.
Každý totalitní režim má učené pomocníky. Bez nich by nešlo tak dlouho lhát. Jsou jich mraky, je to přesila, ale k prolomení lži někdy stačí pár hlasů, někdy i jeden člověk, který má odvahu, trpělivost a najde dost síly. Pokud jde o historickou reflexi židovské účasti v bojích československé exilové armády, byl takovým člověkem bezesporu historik Erich Kulka (pův. jm. Schön, 1911 Vsetín-1995 Jeruzalém). Židovským odbojem se začal zabývat hned po své emigraci v r. 1968. Do exilu odcházel už jako známý historik šoa, autor a spoluautor významných historických knih, z nichž je asi nejznámější Továrna na smrt (spolu s O. Krausem), která vyšla už v r. 1946 a dočkala se řady vydání. Výsledkem jeho mnohaleté výzkumné práce v obtížných podmínkách (čs. archivy mu zůstaly uzavřeny) jsou dvě základní knihy k danému tématu: Židé v československé Svobodově armádě (1977 hebrejsky, česky poprvé 1979 u Škvoreckých v Torontu) a Židé v československém vojsku na Západě (Praha 1992). V těchto publikacích jsou poprvé zaznamenány formy a místa válečných angažmá židovských emigrantů, především na Středním východě, na východní frontě, ve Velké Británii a ve Francii po invazi, jsou tu shrnuty údaje o počtu vojáků a důstojníků židovského původu, cenný a objevný moment představují svědectví o antisemitských projevech v čs. zahraniční armádě, především mezi poddůstojníky a důstojníky. E. Kulka tak významně pomohl zaplňovat až ostudně zející bílá místa v našich novodobých dějinách
, jak konstatoval Václav Havel. Nositeli hlavních věcných i emotivních sdělení jeho knih jsou výpovědi pamětníků. Tato metoda nebyla běžná: principy orální historie se v tomto okruhu teprve začaly prosazovat, C. Lanzmann teprve připravoval svůj film Šoa, S. Spielberg ještě dávno nezačal se svým sběrem vzpomínek.
Příběhy
Na vzpomínkách československých židovských vojáků a odbojářů je založena také publikace, která nedávno vyšla v Praze pod názvem Bojovali na všech frontách a obsahuje záznam vzpomínek (popř. rozhovory) osmnácti židovských odbojářů, vojáků a vojaček z českých zemí. Je to uhrančivé čtení. Od každého z pamětníků, známých i zcela neznámých, se čtenář totiž dočká autentického, dramatického, občas drsného příběhu, kterému může věřit, protože je to vždy příběh vyprávěný prostě, bez velkých slov a emocí. Vypravěči mají společný cíl (útěk z protektorátu, touhu bojovat proti nacistům), peripetie jejich životů i jejich osud se však samozřejmě liší. Člověka napadne, že podobných příběhů jsou desítky a desítky, a pokud se nezachytí, zmizí se svými majiteli. To ale není problém této publikace. Její příběhy jsou zvoleny tak, aby se doplňovaly a naznačily nejrůznější podoby běhu života těch židovských běženců z českých zemí, popř. domácích odbojářů, kteří se rozhodli vzít do ruky zbraň. Jediné, co mi na publikaci skutečně vadí, je humpolácká grafická úprava, nekvalitní reprodukce, ta kniha vypadá jako nějaká nevalná brožura. Je to škoda, ale jde samozřejmě hlavně o to, aby ji někdo četl. To se snad děje, tak např. (podle zprávy ČTK, 7. 2.) režisérka Olga Sommerová natáčí dokumentární film o židovských odbojářkách a ženách, které za války prošly koncentračními tábory.
|
Bojovali na všech frontách: vzpomínky židovských vojáků a odbojářů z druhé světové války. Praha: OS Magen, 2007. 176 s. Redakce L. Friedlaenderová, E. Grafová, A. Štefanová. 175 str., cena neuvedena. |
Tisk
