Na letošním 10. ročníku newyorského mezinárodního festivalu Fringe - FringeNYC vzbudila velký zájem publika i tisku (včetně The New York Times) inscenace tragikomedie pražského rodáka J. R. Picka The Unlucky Man in the Yellow Cap (Smolař ve žluté čepici). Pro festival ji objevila autorova sestra Zuzana Justmanová, která dílo přeložila, upravila dialogy a ve spolupráci s Alexem Zuckerem přeložila i písňové texty; některé napsala sama (režie Marcy Arlin, hudba Peter Fish, držitel několika cen Emmy).
Žlutou čepici nosí v Pickově hře mladík jménem Norbert, člen židovské stráže
v terezínském ghettu (ztělesněný v inscenaci Erikem Singerem), který se zamiluje do mladičké zpěvačky Lucie. Chce dívku i její rodiče uchránit před transportem do vyhlazovacího tábora, narychlo se s ní ožení, je však notorický smolař a brzy po svatbě se na cestě do nenávratna ocitne sám. Pick sugestivně včlenil do dramatické struktury hry pozoruhodný fenomén ghetta - uměleckou činnost vězňů tváří v tvář transportům a smrti -, Norbertova mladá nevěsta (v podání křehké Lisy Hugo) patří ke skupině mladých lidí, kteří v ghettu ilegálně nacvičují kabaret.
Autor ghetto znal: se sestrou a rodiči tu byl internován v roce 1943. Otec zahynul, zbytek rodiny přežil. Sestra s matkou po čase emigrovaly, J. R. Pick, jenž si z Terezína přinesl těžce podlomené zdraví, zůstal v ČSR.
L Rubinsteinová
Jiří Robert Pick (1925-1983)
J. R. Pick
Premiéra v New Yorku je dobrou příležitostí připomenout si jméno a dílo pozapomenutého českého spisovatele, dramatika a textaře. Málokdo už dnes ví, že Jiří Robert Pick (1925-1983) patřil k předním osobnostem éry tzv. divadel malých forem
, která u nás jako houby po dešti rostla na úhoru konce 50. let minulého století. Tyto zprvu většinou amatérské malé scény
vycházely z principu autorského divadla a představovaly alternativu k oficióznímu umění, nejen divadelnímu. Pick se koncem 50. let podílel s J. Suchým a I. Vyskočilem na populárních literárních a hudebních text-appealech v divadélku Reduta, r. 1959 tu založil divadlo Paravan, jehož byl řadu let hlavním autorem a uměleckým vedoucím. V letech 1968-69 vedl ještě autorské divadlo AU, pak až do konce 70. let nesměl pod svým jménem publikovat.
Pick je autorem řady scének, skečů a her, v nichž se jeví jako úspěšný pokračovatel českého literárního kabaretu. Jeho literární počátky jsou spjaty s programem socialistické satiry, od její utilitární podoby ho však zachránil jeho výrazný parodický talent. Velice brzy objevil žánr, který ho proslavil: epigramatickou tvorbu. Zde je legitimním následovníkem Havlíčka a Gellnera, s nímž ho spojuje schopnost sebeironie a silná nedůvěra k velkým slovům. Tyto předpoklady a odklon od přímočaře ideologického vidění světa ho postupně přivedly k průzkumu spojení černého a absurdního humoru a literárního nonsensu s aktuální satirou. Jen díky tomuto průzkumu se mohl J. R. Pick koncem života vrátit ke svému snu z mládí - dramatu z prostředí koncentračního tábora - a odvážit se téma zpracovat v autorské poloze tehdy neobvyklé: jako tragikomedii. Tuto polohu si na podobném tématu zkusil už v prózách Spolek pro ochranu zvířat (1969) a Příliš mnoho příbuzných (1971, vyšlo 1996).
Dá se dohadovat, proč hry s tématem koncentráku Sen o vzdálených jezerech (Divadlo E. F. Buriana, 1980) a Smolař ve žluté čepici (Šumperk, 1982) neměly více repríz. Určitě tu hrála roli doba, židovským tématům nepříliš nakloněná, otevřené zůstává, nakolik se Pickovi jeho odvážný pokus o tragikomedii umělecky zdařil. V každém případě lze i s odstupem čtvrt století ocenit odvahu riskovat a želet předčasné smrti autora, který životem, postoji i dílem jako by rehabilitoval otřelou představu o veselém klaunovi s trnem smutku v srdci.
(tp)
Tisk
