Terezínské studie po desáté

Základ jubilejního sborníku Terezínských studií a dokumentů (česká verze) tvoří příspěvky přednesené na konferenci, na niž se koncem roku 2004 sjelo do Památníku Terezín na šedesát historiků z Čech, Slovenska, Německa, Rakouska, Polska, Izraele a USA. Konferenci o stavu a perspektivách historiografie terezínského ghetta jsme se věnovali podrobněji v Rch 10/2004, zde jenom připomeneme, že poukázala na mimořádnou šíři témat, která bádání o Terezínu nabízí, a umožnila srovnávat výzkumné tradice a metodologická východiska zkoumání holocaustu. Dokládají to i příspěvky z konference, které editorka vybrala do sborníku. Jsou to především čtyři příspěvky německých historiků. Autor prvního textu Wolf Gruner (Institut für Zeitgeschichte) se zabývá protižidovskou politikou v protektorátu v letech 1939-41. Alfred Gottwaldt (Deutsches Technikmuseum) se věnoval úloze říšských drah při zajištění transportů do KT a dotkl se i některých momentů účasti protektorátních drah. Terezín: ghetto, nebo koncentrační tábor? nazval historik Peter Klein studii, která je zasvěceným příspěvkem do aktuální diskuse. Beate Meyerová (Institut für die Geschichte der deutschen Juden) se zabývá vztahem vedoucích činitelů Říšského sdružení Židů v Německu k deportacím Židů do Terezína. Eleonore Lappinová (Institut für Geschichte der Juden in Österreich) se věnuje osudu několika tisíc maďarských Židů, kteří se dostali do Terezína. V příspěvku, nazvaném Život s hmyzem zůstává česko-izraelská historička, spisovatelka a překladatelka Ruth Bondyová věrna svému autorskému stylu, který jí umožňuje vidět velké děje prostřednictvím dějů malých, zachycovat dějiny jaksi zezdola, z detailu, ze zážitku. Další příspěvky, psané přímo pro sborník, citované studie rozmanitě doplňují. Ekonom Jiří Kosta, žijící od r. 1968 v Německu, zachytil své osobní zážitky z pochodu smrti. Historik Alfons Adam je autorem první monografie o pobočném táboře v Holýšově na Domažlicku. Nástinem životopisu a díla rasového badatele Hanse Friedricha Karla Günthera přispěl do sborníku Uwe Hossfeld (Institut Ernst-Häckel-Haus v Jeně). Michal Šimůnek (Ústav soudobých dějin AV) ve své studii píše o seriózních badatelích, kteří se nevědomky stali předchůdci nacistických eugeniků. Podnětný vhled do mechanismů protektorátní antisemitské propagandy v médiích napsal americký publicista žijící v Praze Peter Richard Pinard pod titulkem Alois Kříž a cyklus rozhlasových relací ́Co víte o Židech a zednářích?́. Další z tolik potřebných studií na téma osud sudetských Židů po mnichovském diktátu napsal Tomáš Fedorovič (Památník Terezín). Pozoruhodné příběhy několika set slovenských Židů, jimž se za války podařilo uprchnout do Švýcarska ve vlaku pod nákladem dříví nebo uhlí, popsala Kateřina Čapková (New York University, Praha). K jedné pozapomenuté historii se vrátil Michal Frankl (ITI) ve studii, jejíž téma naznačuje podtitulek: Československo a rumunská uprchlická krize (1937-1938). Fakt, že česká verze Terezínských studií a dokumentů dospěla k desátému svazku, je vhodnou příležitostí složit poklonu tvůrcům sborníků. Jen ten, kdo do podobné práce nahlédl, ví, kolik úsilí stojí za těmi několika tisíci stran odborných textů. Erudice a rozsáhlý přehled v oboru se předpokládá jako samozřejmost. Kromě toho je třeba mít představu o tématu, umět o ní přesvědčit jiné, vyhledat autory a vést je, hlídat termíny, udržet solidní odbornou a stylistickou úroveň textů, dokázat je komponovat do smysluplných celků atd. Sborníky navíc vycházejí už několik let v nové kvalitní a přehledné grafické úpravě (to není samozřejmé). Podobných edic není u nás mnoho a patří ke kulturním počinům, které naznačují, v co jsme už skoro nevěřili, totiž že možná časem i v historiografii nastanou u nás normální časy.