Extremistům naše demokracie svědčí

Shromáždění českých extremistů 28. října na protest proti uvěznění Ernsta Zündela je pro naši ultrapravici vítaným povzbuzením do další činnosti. Její předsvědčení, že v České republice je možno skvěle zneužívat demokratický systém ve jménu idejí tento systém popírajících, má co do činění se dvěma skutečnostmi:

Ernst Zündel je jedním z nejpřednějších světových popíračů šoa (holocaustu), který za tyto aktivity čelí v Německu trestnímu stíhání. Jeho rozsáhlá, několik desítek let trvající činnost hanobící židovské oběti nacistické genocidy je i u nás dobře dokumentována a známa.
V českém trestním zákoně stojí, že kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Pražský magistrát neshledal mezi body 1 a 2 žádnou souvislost. Extremisté se tak dočkali svého setkání a jejich uspokojení snad oslabila jen spontánní reakce části české veřejnosti. Těch, kdo před německou ambasádu přišli vyjádřit svůj nesouhlas s antisemitským ostouzením - a zdaleka nepatřili jen k židovské komunitě - bylo podstatně více než jeho stoupenců. Ti svou akci spojili se státním svátkem České republiky. Je to zdánlivá maličkost. Ve skutečnosti její symboličnost lépe než cokoliv jiného ukazuje, o co popíračům šoa opravdu jde: Nikoliv o minulost, ale o budoucnost.

Vyvraždění šesti milionů evropských Židů za druhé světové války představuje svým pojetím i provedením zločin ojedinělý v celých lidských dějinách. Ti, kdo jej jako Zündel a jeho obdivovatelé označují za výmysl, zlehčují jeho rozsah případně vinu nacismu na spáchaných zvěrstvech, si nejednou říkají historici - revizionisté. Na způsob seriózních badatelů hovoří o šoa jako o poválečné propagandě vítězů. Svědectví přeživších označují za nevěrohodná, důkazy za zfalšované. Plynové komory k zabíjení Židů prý neexistovaly, počty židovských obětí jsou údajně mnohonásobně zveličeny.

Taková i další tvrzení revizionistů byla opakovaně vyvrácena, ale popírači šoa je předkládají stále znovu. Mají k tomu svůj dobrý zlý důvod: Neméně než hanobit židovské oběti nacismu chtějí přesvědčit, že mýtus holocaustu pomáhá Židům ovládat svět. Popírači šoa tak dali nový výraz odvěké antisemitské tezi o světové židovské moci a židovském spiknutí. Neonacisty rádoby věcně nastolený spor o šoa nikdy neměl a nemá co do činění s historickým bádáním či svobodou slova. Není střetem o dějiny a názor, ale o to, zda má svět opět podléhat protižidovským předsudkům, nenávisti, urážkám a štvaní.

Svým postojem ke shromáždění na podporu Zündela zaujal určité stanovisko i pražský magistrát. Místo aby třeba i za pomoci politologů a historiků vyhodnotil všechny zákonné souvislosti oznámené akce, ukázal při zvažování její legality spíše rutinu a váhavost. O to jasněji mají ti, kdo se svého shromáždění domohli. Den před jeho konáním se na webu Národního odporu objevil text nazvaný Když se prase bojí řezníka. V něm se také psalo: Český národ nehodlá jen mlčky přihlížet tomu, jak (samo)vyvolení likvidují jim nepohodlné osoby. Národní odpor akci podporuje stejně jako zbývající hrstka organizací a webů, které se ještě nenechaly rozmáčknout pěstí mezinárodního žida a jsou odhodlány upozorňovat a bojovat za (historickou i současnou) pravdu a práva evropských národů až do konce.

Jsou lidé, kteří si to ještě pamatují: Až do konce.