Terezínská iniciativa sdružuje bývalé vězně terezínského ghetta původem z Čech. Byla založená před patnácti lety, dnes má asi 740 členů v ČR a kolem 150, kteří žijí roztroušeni po celém světě (včetně Tasmánie). Co je hlavní náplní činnosti této organizace, která funguje díky členským příspěvkům a grantům?
Podle předsedkyně této organizace Dagmar Lieblové se aktivita Terezínské iniciativy (TI) zaměřuje jednak dovnitř (na sociální a zdravotní pomoc potřebným členům), jednak ven: na výchovnou a vzdělávací činnost - členové TI dobře vědí, jak je důležité, aby nacistická perzekuce Židů nebyla zapomenuta. Pro potřeby historického výzkumu a publikaci jeho výsledků byl při iniciativě zřízen institut, který nese její jméno a v němž působí řada odborných pracovníků. Před několika lety se Institut TI osamostatnil a ve své činnosti úspěšně pokračuje pod vedením dr. Jaroslavy Milotové. Spolupracuje ovšem s členy TI, kteří jsou příslušnými odborníky, např. s Annou Hyndrákovou. Z ediční nabídky institutu připomeňme alespoň každoročně vydávané Terezínské studie a dokumenty, rozsáhlé pramenné díloDenní rozkazy Rady starších a sdělení židovské samosprávy, Terezín 1941-1945, nebo drobnější, ale významné historické studie v Knižnici TI (např. biografii Fredyho Hirsche).
Když nemůže ministerstvo...
Velký důraz klade TI na práci s mládeží. Před několika lety začala podporovat školy, které jezdí na vzdělávací programy do bývalého terezínského ghetta. Když bylo v Terezíně otevřeno Středisko setkávání, jehož cílem je napomoci setkávání studentů středních škol a učilišť či žáků 9. ročníků ZŠ, kteří se tu dozvídali o historii terezínského ghetta a osudu jeho nedobrovolných obyvatel, jezdili do Terezína podle Dagmar Lieblové hlavně německé školy. Proto jsme se domluvili se vzdělávacím oddělením Památníku Terezín na tom, že českým školám, které budou mít zájem do Terezína na jednodenní či dvoudenní programy přijet, zajistíme peníze na dopravu.
Návštěvnost českých škol se pak loni skutečně výrazně zvýšila. Členové TI v terezínském Středisku setkávání sami studentům přednášejí, pořádají besedy, účastní se seminářů pro učitele, někdy jezdí za dětmi přímo do škol; jezdí i do škol v Německu. Podílejí se také na literární a výtvarné soutěži Ericha Poláka pro absolventy terezínských programů.
Ve 4. čtvrletí 2004 muselo předsednictvo TI dočasně zastavit školním zájezdům podporu, neboť už vyčerpalo prostředky pro daný rok. Ministerstvo školství zájezdy do Terezína totiž překvapivě nepovažuje za součást výuky dějepisu
, ale za mimoškolní činnost
, takže se na jejich přímém financování odmítá podílet.
V této souvislosti je dobré zaznamenat, co říká D. Lieblová na otázku: Jaké povědomí mají vlastně studenti o šoa. Když už do Terezína přijedou, je jasné, že jejich učitelé mají o dějiny holocaustu zájem, a děti pak bývají většinou velmi dobře připravené.
Každý rok sto jmen
Terezínská iniciativa spolupořádá některé pozoruhodné kulturní akce. V lednu 2004 to byl koncert ve Státní opeře nazvaný The Song of Terezin, v roce 2003 představení opery Brundibár na půdě Magdeburských kasáren u příležitosti 60. výročí premiéry dnes už světově známého díla. TI spolupracuje také s Nadací Hanse Krásy, jejíž zakladatelka paní Gabriela Flatow připravuje již několik let Terezínské hudební léto. V posledních letech se také podařilo připravit společnou návštěvu divadla pro účastníky každoročního sněmu TI,
dodává paní Lieblová.
TI pořádá také řadu pietních akcí. Do zdi poblíž hotelu Parkhotel v Holešovicích je vsazena deska, připomínající první transporty Židů, které byly vypraveny z Prahy do Lodže. U této desky členové TI vždy ve výroční den, 16. října, kladou květiny. Osmého března vzpomínají v Pinkasově synagoze na vyvraždění rodinného tábora v Osvětimi, v Den obětí holocaustu v dubnu čtou v Památníku Terezín každý rok sto jmen těch, kdo zahynuli. A samozřejmě se účastní květnové celostátní tryzny.
Třikrát do roka vydává TI kvalitně redigovaný časopis, v němž informuje členy o své činnosti a dalších zajímavostech: aktivitách Památníku Terezín a Židovského muzea v Praze, mimopražských událostech apod. Knihovna TI obsahuje stovky odborných i beletristických, českých i cizojazyčných publikací.
Sociální a zdravotní péče
V TI pracuje sociální a zdravotní komise, jejíž činnost je z velké části financována z grantů, které TI získává od Claims Conference; z nich vznikl Zdravotní fond Claims Conference. Jsou to granty trojího druhu: na zdravotní péči, na Domácí péči Ezra a pro Program naléhavé pomoci obětem holocaustu.
Granty na zdravotní péči TI distribuuje prostřednictvím sociálního oddělení ŽoP. Na každý z grantů je uzavřena smlouva s Claims Conference i pražskou obcí. Podmínky využití grantů jsou velmi přísné: peníze jsou určeny jen přeživším holocaustu a je přesně popsáno, nač se mohou použít. My ručíme za to, že jsou řádně využívány,
vysvětluje paní Lieblová. Nedovedete si představit, jaká je s tím spojená administrativní práce! Kolik vysvětlování jednotlivých položek, toho, jak u nás funguje systém zdravotních pojišťoven, doplácení na léky atd.
Čtyřikrát do roka musí TI podávat zprávu o tom, jak se s penězi naložilo. Navíc se vše nárazově kontroluje.
Na základě samostatné smlouvy je realizována i podpora přeživších v rámci Domácí péče Ezra. Zatím nejčerstvějším grantem je naléhavá pomoc obětem holocaustu
. Na základě pokynů CC zřídilo předsednictvo TI výbor, který poskytuje peníze například lidem, kteří mají nízké důchody a dostanou se do obtížné situace. O možnosti využít tento grant byli informováni všichni členové TI po celé republice. D. Lieblová: Někdy se dozvídáme otřesné případy o lidech žijících mimo Prahu. A oni třeba zbytečně váhají, stydí se požádat o pomoc...
Čas běží rychle
Na šestého dubna plánuje Terezínská iniciativa každoroční sněm svých členů. Setkání v Národním domě na Vinohradech se zúčastní nejen lidé, kteří prošli Terezínem, ale také jejich potomci, což je velmi důležité. Jsme poslední, kteří všechno zažili na vlastní kůži, a čas běží strašně rychle,
připomíná kolega paní Lieblové, Jaroslav Kraus. Já třeba ještě pamatuju, jak na státní svátek pochodovali legionáři. Ti už nejsou a mladí o nich nic nevědí. Naším úkolem je vychovat druhou i třetí generaci, děti a vnuky těch, kteří přežili šoa. Ti musí pokračovat v naší činnosti.
Tisk
