Demolice švihovské synagogy.
Na území deseti okresů bývalého Západočeského kraje je na více než 150 místech doložena existence židovských náboženských komunit. Každá vlastnila synagogu či modlitebnu; z nich se dochovalo pouze několik. Mnoho synagog bylo vypáleno a zničeno nacisty (včetně velkých chrámů v Karlových Varech, Chebu, Sokolově, Tachově, Mariánských a Františkových Lázních a v Kynžvartě), mnohé byly zničeny či zcela přestavěny po válce. V dobře identifikovatelné podobě se dochovaly dvě synagogy v Plzni (Velká synagoga, částečně opravená v l. 1995-1998 a tzv. Stará synagoga), synagogy v Kasejovicích, v Radnicích, ve Kdyni a ve Slatině u Horažďovic, částečně identifikovatelné jsou synagogy v Bezdružicích, v Meclově a v Janovicích nad Úhlavou. Ostatních dochovaných 27 synagog a asi 20 modliteben v obytných domech bylo zcela přestavěno.
Dalšími více či méně dochovanými nemovitými památkami jsou židovské uličky nebo čtvrti (např. v Kasejovicích, v Podmoklech u Sušice, Kynžvartě, Chýších, Hroznětíně, Rábí, Nýrsku, Spáleném Poříčí, Hřešihlavech, Podhůří, Oseku u Rokycan, Chodové Plané, Stráži u Tachova), školy a rabínské domy (Plzeň, Hartmanice, Janovice nad Úhlavou, Strážov, Kdyně, Meclov, Lomnička u Plesné, Dlažov, Klatovy aj.) a domy židovských obchodníků (např. Město Touškov, Spálené Poříčí, Skupeč, Štědrá, Potvorov, Svojšín). Unikátní je ve středověké podobě dochovaná rituální lázeň (mikve) v domě New York
v Kynžvartě; na několika místech (Spálené Poříčí, Město Touškov, Kynžvart, Bečov) lze nalézt stopy po mezuze - schránce s pergamenovým svitkem s citátem z Tóry upevňované na ostění vstupních dveří obytných místností. V r. 1998 bylo v bývalém domě židovského řezníka a obchodníka v Dobré Vodě u Hartmanic zřízeno Muzeum dr. Šimona Adlera s judaistickou expozicí, jedinou svého druhu v plzeňském i karlovarském regionu.
Svým způsobem jedinečný je soubor sedmdesáti pěti více či méně dochovaných židovských hřbitovů, z nichž nejstarší je ve Stráži u Tachova, doložený k roku 1330, a nejmladší nový hřbitov v Tachově, založený r. 1933. Ve středověkých městech byly hřbitovy zřizovány uvnitř městských hradeb, později daleko od obce, často až za hranicemi katastru a někdy na zavrženém či opovrhovaném místě - bývalém popravišti či mrchovišti. Jejich dnešní stav odpovídá v podstatě osudům jednotlivých komunit a závisí na několika faktorech - dodržování tradic, použitém materiálu náhrobních kamenů, vzdálenosti od obce apod. Ty měly vliv na míru zachovalosti určitého hřbitova. Podle židovských tradic musí být nedotknutelnost hrobu navždy zachována; v případě prostorové tísně byl problém řešen pohřby do nově navezené vrstvy zeminy, do níž byly vyzdviženy i starší náhrobky (nejznámější příklad je v Praze-Josefově, v západních Čechách v Rabštejně nad Střelou). Zemřelý byl pohřben zpravidla v den úmrtí a zásadně pouze v rubáši a v prosté dřevěné rakvi bez ohledu na postavení a majetek. Na několika hřbitovech zjištěná řádění vykradačů hrobů jsou tedy nejen hrůzná a trestuhodná, ale i zcela marná a zbytečná.
Cenným dokladem o životě židovských komunit jsou vlastní náhrobky, osazené zpravidla rok po pohřbu. Nápis obsahuje obvyklé údaje o zemřelém - jméno jeho i jeho otce, u provdaných žen jméno manžela, datum úmrtí a stáří a většinou epitaf vyjadřující zármutek pozůstalých, zásluhy zemřelého a často i další údaje o jeho životě, povolání a činnosti. K hlavním symbolům, jež se na náhrobcích vyskytují, patří žehnající ruce příslušníků rodu kohenů, kněží v chrámu, konvice levitů, služebníků v chrámu, vinný hrozen jako symbol víry a bohem vyvoleného národa; zvířecí nebo věcné symboly se vztahují ke jménu či povolání zemřelého, vyskytují se i různé dekorativní rostlinné motivy.
V současné době fungují v západních Čechách pouze dvě židovské obce, v Plzni a v Karlových Varech. Před válkou obě patřily k nejpočetnějším mimopražským obcím v Čechách - plzeňská měla přes tři tisíce a karlovarská více než dva tisíce členů - dnes čítají každá několik desítek osob. Karlovarští mají modlitebnu zřízenou v polovině 90. let 20. stol. v budově bývalého židovského špitálu, plzeňští Židé užívají v r. 1998 částečně opravenou Velkou synagogu.
V jiném plzeňském chrámu, ve Staré synagoze, byla 30. 5. za účasti velvyslance Izraele Arthura Avnona, jeho manželky a primátora města Plzně Jiřího Šnebergera otevřena výstava nazvaná Tady žili Židé. Jejím obsahem je více než 300 historických i současných fotografií synagog a modliteben (existujících, přestavěných, zbořených - exteriéry, interiéry, detaily) a dalších objektů - židovských domů, hřbitovů a uliček židovských osídlení v Západočeském kraji. Fotografie doplňují plánky vybraných lokalit s vyznačením židovského osídlení, kresby některých synagog, faksimile několika dokumentů dokladující úmyslnou devastaci nebo pokusy o likvidaci některých objektů. Výstava obsahuje historické fotografie, resp. jejich zvětšeniny, pořízené z originálních negativů zapůjčených Židovským muzeem v Praze, Západočeským muzeem v Plzni a Jiřím Fiedlerem a reprodukce fotografií z několika publikací. Současné originální fotografie pořídil autor výstavy Radovan Kodera, fotograf Národního památkového ústavu Plzeň v letech 1992-2004. Součástí výstavy je památník obětem holocaustu v sousední tzv. Židovské škole (bývalé Pomocné synagoze), složený z oblázků, na nichž jsou napsána jména obětí šoa. Výstava ve Staré synagoze je veřejnosti přístupná do 30. září.
Tisk
