V rámci rekonstrukce Staronové synagogy na pražském Židovském Městě proběhl v letech 1998-1999 v této budově záchranný archeologický výzkum Pražského ústavu památkové péče. O výsledcích výzkumu týkajících se stavebního vývoje synagogy a situace před jejím vznikem ve 13. století, kdy se nevylučuje možnost existence starší dřevěné synagogy, jsme v populární formě informovali (viz Rch 3/1999). Odborné shrnutí průběžného vyhodnocení výzkumu nedávno podal dr. Zdeněk Dragoun v Archaelogia historica 28/03.
Zajímavé jsou jeho závěry o etnické příslušnosti obyvatel, utvářené na základě nálezů materiální kultury a kostí pod podlahou Staronové. Pokud jde o předměty materiální kultury, nálezy nepřinesly jasnou odpověď na otázku, zda zaznamenané starší osídlení v jádru pozdějšího Židovského Města bylo rovněž židovské ... spíše svou komparabilitou s ostatními částmi podhradí nasvědčuje křesťanskému charakteru osídlení
. Odlišný pohled na tuto problematiku však přineslo vyhodnocení nálezu více než 1200 zvířecích kostí z různých období od 11. do 16. století. Výsledek osteopatického posouzení je pozoruhodný. V jednotlivých chronologických úsecích si výskyt kostí různých zvířat odpovídá navzájem procentuálně bez ohledu na absolutní počty kostí. Ve všech etapách se vyskytuje nejvíce kostí ovcí a koz, následuje hovězí dobytek, kur domácí apod. Nejnápadnějších jevem je nepatrný výskyt kostí vepře, který kolísá od 0,9 % do 2,5 % a v celkovém počtu představuje pouhých 1,6 %. Výjimečnost tohoto čísla vynikne při srovnání s některými osteologickými rozbory. Autor studie řadu výsledků takových rozborů cituje: tak např. v pražské Michli v období 8.-10. st. činil podíl vepřových kostí 13,5 % z celkového množství, na Kobyliském náměstí v Praze 8 - 30 % (12. a 13. st.), v jímce na Jungmannově náměstí ve středu Prahy 40 % (15. st.), v hradišti na Tetíně 28,7 % (13.-14. st.) apod.
Tak nápadný rozdíl v zastoupení kostí vepře v celkové skladbě nálezů je s velkou pravděpodobností vysvětlitelný tím, že dávní obyvatelé podhradí na pravém břehu Vltavy se konzumaci tohoto zvířete záměrně vyhýbali. Odtud je již jen krok k velmi reálné a překvapivé představě, že se již od nejstaršího osídlení - tedy snad už v 11. století - jednalo o obyvatelstvo židovské. Podle Dragouna tento závěr odpovídá také skutečnosti, že v prostoru poněkud širším, než je rozsah pozdějšího Židovského Města, postrádáme přítomnost románských kostelů
. Židovské osídlení na pravém břehu lze podle Dragouna považovat za druhou vlnu
, ta první, tradičně lokalizovaná na levý břeh (Malá Strana), mohla tedy přijít už v 10. století.
Tisk
