Na sobotu 11. ledna 2003 ohlásila skupina neonacistů záměr pořádat pochod za oběti holocaustu
kolem památek bývalého pražského Židovského Města. Magistrát demonstraci nezakázal navzdory tomu, že oznámení podávali lidé, jejichž rasistické názory, vazby na neonacisty a násilnická povaha jsou známy. Navíc vyšlo najevo, že svolavatelé pod pojmem holocaust míní palestinské oběti izraelského státního teroru
. Proti demonstraci protestovala sdružení Tolerance a Občanská společnost (9.1.), protest podala Federace židovských obcí v ČR, demonstraci odmítl předseda Senátu Petr Pithart aj. V Maiselově ulici se shromáždilo na 200 občanů, kteří svou přítomností chtěli vyjádřit nesouhlas s celou akcí. Byli mezi nimi skupinky anarchistů i členové Židovské liberální unie, většinou se však jednalo o řadové občany, kteří přišli - a to je v této souvislosti nový a povzbuzující moment - spontánně a neorganizovaně na základě zpráv v tisku. Vlastní akce byla těsně před začátkem pražským primátorem zakázána s poukazem na nebezpečí ohrožení veřejného pořádku. Nacisté v počtu asi 50 pak v kuklách a se zapálenými pochodněmi pochodovali Prahou a volali: Nic než národ
a Čechy Čechům
.
Pražský magistrát tvrdí, že nešlo pochod zakázat dřív, protože z oznámení nebylo patrno, jaký je jeho skutečný cíl, a radnici nepřísluší po něm pátrat. Pokud by tedy příště v kolonce účel demonstrace
stálo uctění obětí holocaustu
, úředníci by ji opět povolili.
Vystoupení a taktika neonacistů i postoj úřadů vzbudily pozornost médií. S významnými příspěvky vystoupili v tisku i dva představitelé pražské židovské obce. V Lidových novinách (18.1.) otiskl ředitel Židovského muzea Leo Pavlát obsáhlou analýzu určujících projevů antisemitismu počátku 21. století. Názvy jejích oddílů: Hrůzná jedinečnost holocaustu. Kdo zpochybňuje holocaust. Démonizace Židů v arabském světě. Dejudaizovat židovské utrpení. Aby pro Židy nebylo ve světě místo. A alespoň jeden citát: Muslimský svět ve své drtivé většině sdílí s neonacisty a militantními levicovými radikály přesvědčení o mezinárodním, široce koncipovaném židovském spiknutí. Tato iracionální posedlost, jež od středověku snad nejmocněji živí protižidovské postoje, žije dodnes; celosvětovým židovským komplotem nejnověji vysvětluje vznik a 'umělou' existenci Státu Izrael - údajnou příčinu všech potíží v oblasti, pád komunistických režimů, 'velmocenskou, agresivní politiku USA', globalismus, hospodářské a ekologické potíže, prostě vše, co představuje skutečné či domnělé problémy naší doby. Neonacisté mají toto celosvětové židovské spiknutí za nezvratně prokázané, a dokonce mu přisoudili vlastní termín: Sionistická okupační vláda. Tato slova jako nadávku vykřikl i jeden z českých neonacistů před televizní kamerou. Protože podle neonacistů 'sionistická okupační vláda' řídí i naši zemi, celý demokratický svět.
Předseda ŽO v Praze T. Jelínek publikoval v MF Dnes (20.1.) komentář, v němž říká mj.: Politická situace v Izraeli se stává záminkou pro novodobé antisemity. V naší zemi se navíc v posledních letech objevil i zcela nový fenomén, jakými jsou protižidovské publikace zdejších Palestinců, psané pro české čtenáře. Autory jsou akademicky vzdělaní lidé, kteří se snaží zpochybnit právo Izraele na existenci tím, že se snaží dokazovat nemorálnost a proradnost židovské víry, neexistenci židovského národa apod. V jednom případě se dokonce pedagog z plzeňské elektrofakulty odvolává na pravdivost tzv. Protokolů sionských mudrců. Znamená to snad, že 2. sv. válka ještě neskončila, že antisemitské stereotypy, které předcházely holocaustu, jsou stále živé? Oficiální česká místa odmítla protižidovskou a protiizraelskou rétoriku dokumentů, které pro durbanskou konferenci o lidských právech připravily některé arabské státy a muslimské organizace. Z této propagandy však u nás čerpají své protižidovské postoje muslimští fundamentalisté i neonacisté. Vědí o tom kompetentní české úřady?
Pozoruhodný komentář I. Lampera a K. Šafaříkové přinesl týdeník Respekt (20.1.)
Od pokusu zdejších neonacistů vyzkoušet si přesně mířenou provokaci v ulicích Židovského Města neuplynulo ani deset dní a už jde o zapomenutou událost. Na člověka z té rychlosti padá strach. Není to ještě tak dávno, co odsud vyjížděly vstříc plynovým komorám vlaky plné lidí hlídaných podobnými 'patrioty', jako byli holohlavci, kteří v kuklách a s hořícími loučemi prošli Prahou.[...]
Leckoho uklidňuje, že skinheadů se sešla 'jen' padesátka, pochodní hořelo 'jen' čtrnáct a magistrát nakonec akci zakázal. Nicméně světla vydala záře loučí dost: vyvstane v něm, že se čeští neonacisté mění v pevně organizovanou, nebezpečnou sílu, která přešla od opileckého kopání do náhrobků k cílevědomé politice. A stát ani společnost tomu nekladou nezlomné překážky.
Vše se zatím projevuje pouze v náznacích, ty ale vidět jsou. Minulý týden například stáli před soudem v Ostravě čtyři ideoví souputníci organizátorů pražské demonstrace, kteří přešli od pochodní k činům. Loni zaútočili na zcela neznámé lidi, neboť je podráždil jejich romský vzhled. Nešlo o nějakou chaotickou pranici: útočníci se snažili své oběti chladnokrevně zabít. Když se v průběhu vyšetřování ukázalo, že patří k tajné neonacistické skupině a řídí se jejími příkazy, policie se tím směrem nevydala. A stejně tak soud.
Těžko říci, zda se za takovým postupem skrývá fandovství, hloupost nebo strach. Je to ostatně jedno. To, o co jde, je nebezpečně nízký práh vnímání, který k těmto věcem projevuje většina české společnosti. To je špatná zpráva pro menšiny, ale i pro všechny myslící lidi, kteří v této zemi žijí. Zato nosiči pochodní mohou mít radost.
Tisk
