Jedno z mnoha míst, kde nacisté uplatňovali svoji likvidační politiku, byl koncentrační tábor Flossenbürg, s asi stovkou pobočných táborů, vybudovaný v roce 1938; mj. zde zahynulo 3132 Židů.
Proč právě Flossenbürg, tiché místo v lesích, blízko hranic ČSR? Byl stranou dopravních cest, vězňů bylo možno využívat jako mimořádně levnou pracovní sílu v kamenolomu a uplatňovat Vernichtung durch Arbeit
, zničení prací. Bylo zde téměř vražedné počasí pro prací vysílené, podvyživené, nedostatečně oblečené a týrané vězně. Té oblasti se říká Bavorská Sibiř
.
Flossenbürg, mužský tábor převážně pro politické vězně a odbojáře, byl budován pro 3500 vězňů, s postupující frontou sem však byli evakuováni muži (ale i malí chlapci) z jiných KT. Na přelomu r. 1944-45 tu bylo přes 16 000 věznů a KT byl neúnosně přeplněn. Protože Himmler rozkázal, že se nikdo z vězňů nesmí dostat živý do rukou osvobozenecké armády, připravili i zde příslušníci SS pochody smrti. Z tábora byl v noci 19. 4. vypraven transport určený k likvidaci prominentních vězňů a vězňů židovského původu. Druhý den sehnali SS se psy vězně na appelplatz a s odstupem několika hodin hnali na pochod kolony vězňů. Celkem vyšlo na pochod smrti přes 15 000 osob. V táboře zůstalo více než tisíc nemocných, ošetřující apod., ale také jeden zdravý
čtrnáctiletý chlapec, kterého před likvidačním transportem zachránil český vězeň Miloš Kučera. Ukryl ho v kanálu mezi táborovou kuchyní a prádelnou a nosil mu jídlo až do 23. dubna, kdy tábor osvobodila americká armáda.
Chlapci zahynuli oba rodiče a všichni příbuzní v koncentráku, a Američané ho proto vzali s sebou do USA. Dnes se jmenuje Jack Terry, vystudoval medicínu, žije v New Yorku a každoročně přijíždí v červenci na Flossenbürské fórum
, kde dochází k setkání bývalých vězňů s mladými lidmi z evropských států. Při prohlídce zbytků KT (na místě táborových baráků stojí výstavné vilky zdejších občanů) vždycky v podzemí bývalé táborové prádelny doktor Terry všem přítomným říká: Mě zachránili Češi. Tady mě ukrýval Miloš Kučera!
Mě zachránili Češi.
Věta holá, ale obsahuje dva lidské osudy. Co se asi tehdy dělo v duši ukrývajícího se židovského chlapce? Kolik v něm muselo být statečnosti dospělého muže, aby vydržel tu tíhu obav a samoty. A Miloš Kučera? Věděl, že konec války a svoboda je na dosah. Přežil, vydržel všechna utrpení, ponižování, hrůzy tábora, a přece riskoval život pro cizího chlapce.
Mě zachránili Češi
- ta věta je zavazující...
(Připravila Marie Tykalová s laskavým svolením Miloše Volfa - Miloš Kučera již nežije.)
Tisk
