Před měsícem se o největší rozruch v Izraeli postarala akce na první pohled zcela bohulibá. Organizace spojených národů uspořádala v jihoafrickém Durbanu Světovou konferenci proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a související intoleranci, jak zněl plný název. Proč právě v Izraeli vznikl rozruch kvůli protirasistické akci? Konference, která se měla - už kvůli místu konání - soustředit na problémy Afriky, zejména na zhodnocení transatlantického otroctví, se zvrhla v ideologické bitky, v jejichž centru se ocitl sionismus a jeho odsudky. Afričané, také pod dojmem odškodnění obětí nacismu za otrockou práci v lágrech třetí říše, se logicky chtěli přihlásit o kompenzaci za svá příkoří. Na tom by nebylo nic zvláštního. Nicméně návrhy rezolucí obsahovaly takové body na adresu Izraele, jako je rasismus
, etnické čištění arabské populace v historické Palestině
a nový druh apartheidu
. Proto také izraelská a americká delegace konferenci opustily. A i když nakonec schválená deklarace nasadila mírnější tón (těžké podmínky Palestinců pod cizí okupací
), v Izraeli zůstala trpká pachuť z trendů, které se začaly nahlas ozývat.
Ať pravda zazní
Protiizraelské zaměření konference nespadlo z čistého nebe. Předem byly známy návrhy rezolucí, a tak média upozorňovala na rizika konference už před jejím začátkem (31. srpen). Již v polovině srpna publikoval zásadní článek list The Jerusalem Post (OSN zavírá okno svobody
). Připomněl, že právě před deseti lety OSN zrušila svou čtvrt století starou rezoluci, nechvalně známou pod označením sionismus je formou rasismu
. Týž rok se rozpadl SSSR a OSN zaštítila spojeneckou akci proti Saddámově Iráku. Ale deset let poté jako by bylo všechno jinak. Konference v Durbanu může být jakýmsi milníkem nové éry radikalismu.
Návrhy dokumentů z Durbanu se vydaly starou známou cestou z dřívějších dekád. Rozlišovaly mezi antisemitismem (který odsuzují) a antisionismem (který praktikují s neskrývanou chutí). Jeruzalémský deník v této souvislosti připomíná i řeč Martina Luthera Kinga z roku 1968 na Harvardově univerzitě: Prohlašujete, že necítíte nenávist k Židům, že jste pouze antisionista. A já říkám, ať pravda zazní z vrcholků hor... Když lidé kritizují sionismus, mají na mysli Židy... Co znamená antisionismus? Upírá-li se židovskému národu základní právo, které zaslouženě nárokujeme národům Afriky a plně poskytujeme všem ostatním národům na Zemi.
V téže době se stejnému problému věnoval bývalý izraelský premiér Aba Eban: antisemitismus upírá Židům práva v rámci společnosti, antisionismus pak činí totéž v rámci společenství národů. V Durbanu bylo téma antisionismu nastoleno zhruba v tomto smyslu: když před lety uspěl antikolonialismus, který vypudil Evropany z Afriky, proč by teď neuspěl antisionismus, který by vypudil Židy z historické Palestiny?
Festival nenávisti
Podívejme se nyní, jak The Jerusalem Post konferenci hodnotil po jejím závěru (článek Festival nenávisti
). Pro představu poslouží hned první věta: Na konferenci OSN o rasismu nebyl Izrael ničím jiným než bastardem při znovuspojení rodiny.
Stalo se to právě v zemi, jejíž exprezident Nelson Mandela symbolizuje porážku rasismu. Kde jinde by bylo přirozenější místo pro Židy, věčnou oběť rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související intolerance, než na stejnojmenné konferenci? My všichni máme společný původ a všichni jsme, bez ohledu na rasu, víru či pohlaví, stvořeni k obrazu božímu,
řekl v Durbanu vedoucí izraelské delegace Mordechaj Jedid. Tato idea, neznámá všem dalším starým civilizacím, je snad největším darem židovského národa světu - uznání rovnosti a důstojnosti každé lidské bytosti.
Jenže podle poradce izraelského ministra zahraničí Alana Bakera byl Izrael na konferenci v Durbanu obsazen do role bastarda - nepřítele, znečišťovatele, nelegitimního syna lpícího na překonané představě vyvolenosti.
To vše má velký význam v praxi. Návrhy deklarací z Durbanu evokují dojem, že samotná existence Izraele je nelegitimní, neboť tento stát byl zrozen - a nadále žije - uprostřed těch nejhorších hříchů: etnické čistky, apartheid, genocida, zločiny proti lidskosti. Ve smyslu návrhů diskutovaných v Durbanu jsou tyto hříchy neodčinitelné, dokud Izrael neudělí Palestincům právo návratu a sám nezruší svůj rasistický
zákon návratu. Na konferenci to jasně řekl syrský ministr zahraničí Farúk al Šará: Většina národů světa se osvobodila od kolonialismu. Zimbabwe, Namibie a Jižní Afrika se zbavily rasismu, jehož byl sionistický Izrael nejbližším spojencem. Od té doby už svět neakceptuje okupaci, kolonialismus a rasismus. Pouze Izrael, poslední bašta rasismu, tento fakt neuznává.
Durbanskou praxi připomíná už zmíněný Alan Baker. Nevládní organizace tam totiž připravovaly jakýsi vzdělávací balíček pro školy a univerzity třetího světa, který měl vysvětlovat
rasistický charakter Izraele. Baker říká: Jsou-li Izrael a sionismus absolutním zlem, pak cokoli, co proti těmto zlům učiníte, není jen legitimní, ale dokonce chvályhodné.
Nejde jen o citovanou Sýrii či Palestince, u nich lze tento přístup očekávat, ale i o zcela nezúčastněné státy třetího světa. V Durbanu to předvedl například zástupce středoamerické republiky Belize. Naproti tomu Chajim Avraham, otec uneseného izraelského vojáka, v Durbanu marně upozorňoval na rizika: Dláždí cestu pro další holocaust.
Ani ten nepřišel přes noc, ale po staletích systematické delegitimizace.
Malý a velký satan
Démonizaci Židů na durbanské konferenci se věnoval v článku Islám kooptuje židovského satana
i list Ha'arec. Podobně jako křesťanství by se nevyvinulo bez identifikace Židů, jiných
", se satanem, k podobnému přístupu teď dospěl islám. Muslimští fundamentalisté se nepokoušejí převzít démonizaci Židů jen pro svůj boj vůči Izraeli, ale i pro posílení vlastní identity islámu, jako tomu bylo u křesťanství.
Tuto démonizaci razili íránští duchovní lídři. Zatímco Arabové hovořili o Izraeli jako o nástroji USA, Íránci popisovali Ameriku jako velkého satana
a Izrael jako malého satana
. Dnes se tento obraz šíří i v arabském světě.
Ha'arec zobecňuje: Arabská propaganda využívá protižidovské představy pro domácí popouzení vůči Izraeli, zatímco západokřesťanský antisemitismus kooptuje pro politický boj vůči židovskému státu. Události z Durbanu doložily, jak velký zůstává rezervoár evropského antisemitismu, který nyní vystupuje pod pláštíkem antisionismu, a nakolik pokračuje v argumentaci arabského a muslimského antisemitismu.
"
Tisk
