Italská židovská obec protestovala proti chystanému blahořečení papeže Pia IX., posledního papežského krále
, který setrval v pontifikátu více než 30 let (1846-78) a pod jehož pravomoc spadala až do sjednocení Itálie velká část země - tehdejší papežské státy. Původně liberální Pius IX. se po revoluci v letech 1848-49 dostala e nxtrémně konzervativní pozice. Za jeho pontifikátu byla schválena dogmata o papežské neomylnosti a neposkvrněném početí Panny Marie, vystupoval proti náboženské toleranci, věřil, že veškeré zlo pochází z liberalismu apod. Mezi největší zla moderní doby řadil emancipaci Židů. V paměti italských Židů dodnes zůstává krutá aféra v Boloni, kde byl na papežův příkaz unesen z jedné židovské rodiny sedmiletý chlapec, který pak byl v Římě vychován jako katolík a stal se knězem. Rodičům nepomohlo ani veřejné mínění, které se za chlapce postavilo, ani přímluva rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. či Napoleona III.
Beatifikaci Pia IX. vyhlásil překvapivě papež Jan Pavel II. Zároveň blahořečil papeže Jana XXIII., naopak velmi oblíbeného u katolíků i u Židů. Zásluhou Jana XXIII. byl svolán Druhý vatikánský koncil (1962-65), z něhož vyšel dokumentNostra aetate, který se distancoval od jednoho z nejúpornějších katolických předsudků - přesvědčení o kolektivní vině Židů za Kristovu smrt - a otevřel tak cestu k židovsko-křesťanskému sblížení.