Zájemci o židovskou historiografii českých zemí vědí, že je to svého druhu událost: po téměř 50 letech vznikla u nás knižnice, jejíž náplní budou studie na témata z moderní historie zdejší židovské komunity. Knižnici vydává Institut Terezínské iniciativyv nakladatelství Sefer, první svazek vyšel v minulých týdnech: studie Heleny Petrův Právní postavení židů za Protektorátu Čechy a Morava (1939-1941). Ještě letos by měly vyjít další dvě studie: o židovských spolcích a o osudu zlata uloupeného Židům nacisty.
S prvním svazkem měl editor knižnice Miroslav Kárný šťastnou ruku hned v několika směrech. Postavení obětí konečného řešení židovské otázky
v letech 1939-41 byly sice věnovány cenné dílčí studie (např. zrovna M. Kárného), citelně tu však scházelo dílo, které by podalo celkový obraz situace z pohledu právníka. Studie H. Petrův, která obsahuje i rozbory a soupisy právních předpisů daného období, je dílem především odborným, netrpí tím však překvapivě její sdělnost: text je přehledný, vhodně komponovaný, napsaný jazykem na svůj žánr jednoduchým, názorným, chtělo by se skoro říci: neprávnickým. Z obecnějšího pohledu je zřejmé, že problematika studie není důležitá jen z hlediska historického, ale, jak píše autorka, i z hlediska stálého hledání odpovědi na otázky, co je právo, co je legalita a legitimita
.
První dvě kapitoly věnuje H. Petrův právní analýze vzniku a charakteru Protektorátu a problematice konečného řešení
na jeho území. V obou kapitolách předkládá zajímavé a pro mnohé překvapivé informace, zjištění a soudy. Jedna z nejdůležitějších pasáží se týká postoje Beranovy vlády: Skutečnost, že expropriace židů a jejich vyřazení z hospodářského života byla nakonec uskutečněna okupačními úřady, nebyla dána tím, že by se vláda bránila vydat opatření proti židům, jak je tradováno... vláda byla nejen ochotna se podrobit tlaku okupační správy, ale i schopna vytvářet [dokonce dávno před 15. 3. 1939 - tp] vlastní protižidovskou legislativu...
Od roku 1939 byli Židé v českých zemích zavalováni nepřetržitým proudem diskriminačních opatření, která někdy zasahovala základní životní jistoty, jindy měla charakter perverzní obstrukce, vcelku však stála na jediném, přesně určeném záměru: pomocí legálních
prostředků židovské obyvatele zastrašit, izolovat, ožebračit a vyřadit ze společenského a hospodářského života. Největším zážitkem i pro běžného čtenáře bude tedy asi přece jen třetí část studie H. Petrův, která zahrnuje přehled těchto opatření a předpisů vydaných do konce roku 1941. Je to velice působivý dokument zvláště pro toho, kdo ví, že skrze tuto každodenní a nacisty přísně dodržovanou formální legalitu
vedla přímá cesta do vyhlazovacích táborů.
Z třetí části studie je i následující ukázka. Text je pro potřeby Rch redakčně zkrácen (poznámky, mezititulky, odkazy apod., větší vynechávky jsou označeny) a je respektována jeho gramatická podoba.
Podle vyhlášky protektorátního ministerstva průmyslu, obchodu a živností z března 1941 židé neměli dostat šatenky. Výjimku tvořili židé žijící ve smíšeném manželství...
V květnu 1941 protektorátní ministerstvo financí nařídilo, že židé říšsko-německé státní příslušnosti, protektorátní příslušnosti a židé bez státní příslušnosti zdržující se na území Říše, jsou vyloučeni z koupě losů třídní loterie Protektorátu Čechy a Morava.
Vyhláška protektorátního ministerstva zemědělství z 29. srpna 1941 vyloučila židy z přídělu luštěnin ve XXVI. zásobovacím období.
Židé byli vyloučeni z odběru tabákových výrobků výnosem protektorátního ministerstva financí ze dne 1. října 1941. Toto opatření bylo učiněno s okamžitou účinností a týkalo se všech židů, kteří byli povinni nosit židovskou hvězdu podle policejního nařízení ze dne 1. září 1941.
Podle oběžníku cenové a zásobovací sekce hlavního města Prahy z 25. října 1941 nařídilo ministerstvo průmyslu, obchodu a živností výnosem z 18. října, že židé neměli nárok na holicí mýdlo. Nárok na přídavkové mýdlo pro děti do 2 let zanikal u židovských dětí po dosažení 1 roku.
Vyhláška protektorátního ministra zemědělství ze dne 23. října 1941, o zákazu vydávati určité zboží Židům zakázala každý úplatný nebo bezplatný výdej ovoce všeho druhu, čerstvého, sušeného nebo jinak konzervovaného, včetně sušených plodů a ořechů, dále marmelády, džemů, sýrů, cukrovinek, ryb a výrobků z ryb, jakož i drůbeže a zvěřiny všeho druhu, i konzervované, židům. Tento zákaz platil pro pěstitele, výrobce, opracovatele a zpracovatele, obchodníky i spotřebitele. Vyhláška nabyla účinnosti dnem vyhlášení 24. října 1941.
Seznam zboží zakázaného prodávat židům byl doplněn seznamem vín a lihovin všeho druhu vyhláškou ministra zemědělství ze 27. listopadu 1941, uveřejněnou 2. prosince 1941, s účinností od téhož dne.
Na základě vyhlášky téhož ministra ze dne 8. listopadu o odběru cibule byli židé vyloučeni z odběru cibule...
Vyhláškou protektorátního ministra zemědělství ze dne 21. listopadu byli židé vyloučeni z nákupu kaprů...
Opatřením tiskových organizací byl židům znemožněn odběr českých novin.
Podle výnosu ministerstva pro dopravu a techniku (poštovní správa) ze 7. ledna 1941 byli židé v celém protektorátu vyloučeni jako účastníci telefonních stanic s výjimkou židovských právních zástupců, lékařů a porodních asistentek, nemocnic, Židovské náboženské obce a policejně připuštěných zprostředkovatelů zboží.
Podle oběžníku protektorátního ministerstva vnitra ze dne 11. ledna 1941 byly okresní úřady vybídnuty, aby židům odňaly řidičské a jízdní průkazy...
Vyhláškami zemských prezidentů byli židé vyloučeni z výkonu rybářství...
Na základě nařízení o označení potravinových lístků pro židy písmenem J, uveřejněném v deníku Der Neue Tag z 3. března 1941, se potravinové lístky vydané židům označovaly písmenem J.
Podle protektorátního vládního nařízení ze dne 31. března 1941 o myslivosti byl židům odepřen honební lístek...
Nařízeními zemských prezidentů byly vydány zákazy židovské hudby. V Praze se tak stalo nařízením zemského prezidenta v Praze ze dne 10. 10. 1941 o zákazu židovské hudby. Nařízení zakazovalo veřejné předvádění a mechanické reprodukování hudebních děl, při jejichž realizaci byli spolučinní židé jako skladatelé, zpracovatelé hudebních skladeb nebo jako výkonní umělci. Pod mechanickým reprodukováním se rozumělo předvádění rozhlasem, televizí, zvukovými filmovými přístroji, gramofonovými deskami, hudebními přístroji, jako je orchestrion, kolovrátek apod. Zakázáno dále bylo rozšiřování takových hudebních děl placeným i bezplatným dodáváním not a gramofonových desek a jejich používání k vyučování...
Na základě výnosu protektorátního ministerstva dopravy ze 14. října 1941 mohli židé ve veřejné a soukromé železniční dopravě používat pouze nejnižší třídu ve vagonech.
V Plzni byl podle nařízení vládního komisaře židům zakázán přístup na městský ústřední hřbitov u sv. Václava v Plzni-Doubravce a do krematoria na tomto hřbitově a na městské hřbitovy v Plzni-Doudlevcích a v Plzni-Škvrňany dovolen jen od 10 do 12 hodin dopoledne. V téže době se musely konat i pohřby židů v krematoriu.
Podle sdělení krematoria hl. m. Prahy byly návštěvní hodiny pro židy stanoveny na 15-16 hodin. Zpopelnění židů se mohlo konat od 8-10 hodin.
Vyhláškou policejního ředitelství z 30. dubna bylo židům s okamžitou platností zakázáno prodlévat a vysedávat ve všech veřejných sadech a parcích v městě Plzni, v obci Bolevci a Božkově, jakož i vysedávat na lavičkách umístěných na Německém nábřeží v Plzni. Židé měli v Plzni povolen přístup na Obcíznu. Zakázán byl vstup do stromořadí a zastávky Říšské předměstí. Dále jim byl zakázán jakýkoli nákup na ovocném trhu v Kolárově ulici...
Policejní ředitelství v Praze vydalo dne 29. července vyhlášku, která s okamžitou platností zakázala židům prodlévat na obou březích Vltavy v úseku mezi Železničním mostem na Smíchově a Hlávkovým mostem. Židům byl vyhláškou policejního ředitelstvív Praze zakázán průchod Pražským hradem a přístup do jeho nejbližšího okolí. Prezidium policejního ředitelství v Praze oznámilo, že návštěva a pobyt na vánočním trhu na Karlově náměstí jsou židům zakázány. Byl zakázán také průchod po jízdní dráze, který byl pokračováním Žitné ulice...
Policejní ředitelství v Hradci Královévyhláškou ze dne 10. dubna 1941 zakázalo osobám židovského původu používat městské autobusy v policejním obvodě Hradec Králové. Později byli židé zásadně vyloučeni z používání všech autobusů a trolejbusů. Povolení k použití autobusů mohlo být uděleno pouze tehdy, nebylo-li možné použít jiného dopravního prostředku. I když bylo takové povolení uděleno, bylo používání autobusů spojeno s těmito podmínkami: v případě návalu mohli být židé jako první vyloučeni, sedadel mohli použít pouze tehdy, pokud jich nebylo zapotřebí pro árijce.
V Plzni byl židům zakázán přístup do biografů, divadel a jiných zábavních podniků včetně zábavních podniků, které v Plzni prodlévaly jen dočasně, např. do cirkusů, lunaparků.
Pražské policejní ředitelství vydalo vyhlášku, kterou se s okamžitou platností zakazoval židům přístup do veřejných knihoven, jakož i vypůjčování knih z těchto ústavů. Podobný zákaz vydalo i policejní ředitelství v Plzni.
Vyhláškou policejního ředitelství v Praze ze 4. února 1941 byla s okamžitou platností změněna vyhláška policejního ředitelství ze dne 5. srpna 1940 tak, že se židům pro nákup v árijských obchodech určila výlučně doba od 15 do 17 hodin odpoledne...
Prezidium protektorátního ministerstva vnitra výnosem ze dne 10. února vzhledem k některým pochybnostem
rozhodlo, že omezení nákupní doby platí též pro nákupy prováděné pro židovské zaměstnavatele árijským služebnictvem. Nařízení se vztahovalo též na židovské obchody, které byly pod důvěrnickým vedením. Dále se toto omezení týkalo i řemeslnických dílen a živností, u kterých přicházely v úvahu úkony a jednání nespadající pod pojem prodeje. Omezení se nevztahovalo na lékárny...
Podle sdělení ředitelství pošt v Praze ze dne 24. září, uveřejněného v Židovských listech č. 40, bylo odbavování židů u poštovních přepážek ve Velké Praze omezeno na poštovní úřad č. 3 v Praze II., Ostrovní ul. 9. Úřední hodiny pro židy na této poště byly stanoveny na dobu od 13 do 17 hodin. Současně byl uveřejněn seznam poštovních úřadů přístupných pro židy ve venkovských městech s více poštovními úřady. V městech, kde byl pouze jeden poštovní úřad, byla doba pro odbavování židů omezena podle místních poměrů rovněž na odpoledne, nejdéle však do 17 hodin.
Tisk
