Dne 21. září uvedl první program ČT volnou adaptaci knihy Evy Erbenové Vyprávěj, mámo, jak to bylo (Sefer 1994) nazvanou O zlém snu. Autor námětu a režisér Pavel Štingl (tvůrce dokumentů Slzy vítězství Albánie, Trojí Zakarpatí atd.) se před několika lety rozhodl vytvořit dokumentární film o osudech Židů za války, jenž by byl určen dětem ve věku kolem deseti let. Bezprostřední inspirací mu byla právě kniha E. Erbenové.
Pavel Štingl charakterizuje svůj snímek jako dokumentární pohádku
. Výchozím a základním momentem filmové pohádky je Evina zázračná záchrana z pochodu smrti. Polomrtvou ji našli vesničané z Postřekova, malé vesničky na Domažlicku, jež ve snímku symbolizuje jistotu a přátelskou pospolitost, zkrátka kontrast ke všemu zlému, co Evu potkalo. Zde, už v bezpečí, si Eva píše zápisky pro tatínka, aby věděl, co se s námi dělo, když nás Němci rozdělili
.
Hlas malé vypravěčky se prolíná s dokumentárními snímky z předválečné Prahy, s hranými němými výjevy z rodinného života, se snímky z rodinného alba. Stejným způsobem je zachycen další vývoj - deportace, Terezín, transport do Osvětimi. Do válečných dokumentů a dotáček jsou navíc zdařile vkomponovány archivní snímky z českých hraných filmů. Tato část se již od knižní podoby v mnohém liší - je naučnější - a do filmu vstupuje také autorka, dospělá Eva Erbenová, která rekapituluje průběhválky.
Kompoziční zlom (do filmu nastupují barevné záběry) nastává Eviným útěkem z pochodu smrti - vyzáblá holčička se plouží přes zamrzlou pláň, omdlévá vysílením a probouzí se ve světnici, když se nad ní sklánějí vesničanky v pestrých šátcích. Ve srovnání se záběry krojovaných vesničanů a vesničanek, jejich písněmi, zelenými loukami a úrodnými poli se celá Evina válečná anabáze skutečně jeví jako zlý sen
. Problém je v tom, že po množství dokumentárních záběrů z válečných bojišť, terezínského ghetta i Osvětimi, po informacích o postupu ruské fronty jako by se kvetoucí Chodsko stalo až příliš jednoduše podanou variantou šťastné skutečnosti
; pohádková zkratka o dobru, které zažene zlo, jako by nastala příliš ostře.
Film se tak najednou stává spíše zaslouženým holdem lidem z jedné české vesničky, kteří s nasazením vlastních životů zachránili život židovské holčičce, jejich dobrotě, zakotvenosti v kraji, tradici a víře, než dětem určeným dokumentem o zkáze českých Židů. Jejich osud sice napovídají archivní záběry v první části, o osudu žen z pochodu smrti hovoří Eva Erbenová, ale o jejich nenávratném zmizení z českých měst a vesnic se v závěru dokumentu nemluví.
Film by si nicméně určitě zasloužil, aby byl promítán ve školách při hodinách dějepisu. A jeho bílá místa se pak třeba stanou kladem - impulsem, který probudí dětskou zvědavost a přiměje učitele i žáky, aby se historií židovských spoluobčanů a jejich tragického konce zabývali systematičtěji.
(Zájemci o videokazetu mohou kontaktovat Českou televizi, studio K2, Kavčí hory, 140 70 Praha 4, tel.: 02/61 13 40 66, 61 13 42 07.)
Tisk
