Pod záštitou Rady Evropy proběhla 3.-5. 10. v litevském Vilniusu konference na téma osud kulturních předmětů uloupených Židům za 2. sv. války
. Setkání se zúčastnili zástupci 37 zemí včetně ČR, jejíž delegaci vedl místopředseda vlády Pavel Rychetský.
Vedle oficiálních delegací byla přítomna řada expertů, kteří pracovali ve čtyřech sekcích. První se zabývala archivy s materiály o uloupených uměleckých předmětech z období šoa. Druhá sekce projednávala otázky spjaté s původně židovskými uměleckými předměty zahrnutými později do různých muzejních sbírek; pozornost byla věnována i restitucím těchto předmětů. Třetí sekce fóra se zaměřila na osudy původně židovského majetku v soukromých sbírkách a na problematiku obchodu s uměleckými předměty tohoto druhu. Čtvrtá sekce jednala o židovských knihách, archiváliích a judaikách v období šoa. Jednání ve druhé a čtvrté sekci se zúčastnili zástupci Židovského muzea v Praze:M.Hájková přednesla příspěvek Konfiskace uměleckých předmětů na území dnešní ČR
a L. Pavlát hovořil na téma Knihy konfiskované nacisty v knihovně Židovského muzea v Praze
.
Na závěr přijali účastníci fóra prohlášení, v němž vyzývají vlády, aby učinily vše pro navrácení předmětů zcizených židovským majitelům či dědicům. K tomuto účelu by všechny zúčastněné organizace, instituce i jednotlivci měli poskytnout nezbytné informace: jedná se zvláště o identifikaci uloupených předmětů, svobodný přístup do archivů všeho druhu a shromažďování žádostí o restituci. Vlády, muzea, obchodníci s uměním i všechny další dotčené instituce by měli v maximální míře spolupracovat. V každé zemi by měla vzniknout centrální evidence nacisty uloupených židovských uměleckých předmětů.
Účastníci fóra konstatovali, že pro nakládání s původně židovskými uměleckými předměty, jejichž majitelé či dědici nebudou identifikováni, neexistuje obecný model. Současně však vyzvali k dosažení spravedlivého řešení problému na základě vědomí, že nacisté usilovali o vyhlazení Židů a o zničení židovského kulturního dědictví. Deklarace z Vilniusu vybízí vlády, aby pořádaly mezinárodní setkání expertů, která by napomohla k řešení problémů spjatých s otázkou, jímž se fórum zabývalo. Závěry expertů by měly sloužit vládám jako vodítko, přičemž každá země by měla přijímat opatření v rámci vlastních zákonů.
Vilniuské fórum potvrdilo, jakou důležitost přisuzují jednotlivé země nápravě křivd způsobených židovskému obyvatelstvu za 2. světové války. Více než 60 let poté může jít často jen o symbolické činy. I v praktické rovině lze však mnoho udělat - jednání v litevském hlavním městě toho bylo nejlepším důkazem.
Tisk
