Pravidelné zasedání exekutivy Evropské rady židovských obcí (ECJC) se konalo po šesti letech opět v Rize, a to při příležitosti otevření nově rekonstruovaného centra tamní židovské komunity. Na jeho přestavbu přispěl vedle lotyšské pobočky Sorosovy nadace zejména americký Joint a osobně pak jeho čelný představitel, velvyslanec J. Gildenhorn. Při slavnostním zahájení se představilo několik souborů, které v budově - kde jinak sídlí Židovská obec a Židovské muzeum - začaly před deseti lety, tedy ještě v dobách komunismu, pravidelně nacvičovat své programy, určené židovské komunitě, a zejména širší veřejnosti. Účastníci konference si pamatovali obdobnou akci před šesti lety a konstatovali, že se od té doby vystoupení oprostila od sovětského patosu balancujícího mezi snahou o kreace typu Bolšoj těatr
a cirkusovými národními umělci. Civilní projev těch nejmenších (soubor Čiri-biri-bom
), mládeže (soubory Eilat, Aviv a Maagal) nebo i starších zpěváků (S. Papazova, A. Ermi) působil bezprostředně a profesionálně.
Zasedání ECJC se konají vždy od pátku do neděle, a tak se stalo samozřejmou tradicí, že do programu je zahrnuta i sobotní bohoslužba. V dnešní Rize je v provozu pouze jediná synagoga - před válkou bylo ve městě celkem 62 synagog a modliteben - provozovaná místním ortodoxním rabínem společně s lubavičskými chabadniki. Tradiční šíl, dosvědčující spíše charakter štetlu než kdysi významné a bohaté komunity, nebyl nijak hojně navštíven, a tak byla vyvolána většina hostí včetně nového prezidenta ECJC Jaacoba (Cobi) Benatoffa. Pro ECJC snad bylo příznačné, že se právě četla sidra Berešis.
ECJC stojí skutečně na začátku nové kapitoly své činnosti. Dosavadní vedení vždy trvalo na jasném rozdělení rolí. Evropská rada židovských obcí se převážně zabývala sociální, kulturní a vzdělávací problematikou a tzv. politická témata přenechávala výhradně Evropskému židovskému kongresu. To se však zásadně změnilo s volbou nového vedení, která proběhla v Nice na jaře letošního roku (viz Rch 7/99). Nová strategie ECJC se zaměřila mj. také na otázku restitucí. Bez návratu uloupeného židovského majetku totiž nelze realizovat ani jeden projekt z tzv. nepolitických oblastí. Hlavním zdrojem financování činnosti ECJC byla doposud vedle příspěvků členských organizací štědrá dotace amerického Jointu. Má-li však přispět Evropská rada k vybudování tolik proklamovaného samostatného třetího pilíře světového židovstva, musí se postavit na své vlastní, evropské nohy. A to si právě slibuje od restitucí, ať už by se jednalo o financování projektů z různých fondů, či z příspěvků jednotlivých evropských židovských komunit.
Vedle organizačních a statutárních otázek (návrh nových stanov ECJC) byla proto hlavní část zasedání exekutivy věnována otázce restitucí. ECJC přijala dokonce svou vůbec první rezoluci (policy statement). Vzhledem k závažnosti tohoto dokumentu uveřejňujeme jeho podstatnou část:
V návaznosti na závěry svého valného shromáždění v Nice vytvořila Evropská rada židovských obcí společně s Evropským židovským kongresem na zasedání v Budapešti v červenci 1999 společný Evropský výbor pro restituce (ERC).
1. ERC očekává, že se zúčastní přímo všech probíhajících či budoucích jednání o reparacích, náhradách a restitucích majetku obětí holocaustu.
2. ERC očekává, že se bude přímo účastnit rozhodování o přidělení a distribuci prostředků pocházejících z reparací, náhrad a restitucí majetku obětí holocaustu.
3. ERC očekává, že bude nominována jako řádný člen do všech delegací pověřených mezinárodními židovskými organizacemi k vyjednávání s jednotlivými evropskými zeměmi o reparacích, náhradách a restitucích majetku obětí holocaustu.
4. ERC je toho názoru, že při přidělování a distribuci restitučních fondů musí být dodržovány následující zásady:
a) Veškeré úsilí je třeba věnovat tomu, aby identifikovaný majetek byl vrácen původním vlastníkům nebo jejich dědicům.
b) Fondy by měly v prvé řadě sloužit těm, kteří přežili holocaust.
c) Fondy by měly dále sloužit účelům a potřebám židovských komunit, které vlastně také přežily holocaust.
d) Potřeby ostatních obětí nacistické perzekuce by měly být rovněž uspokojeny z těchto zdrojů.
5. ERC je připravena vstoupit do všech restitučních sporů mezi jednotlivými evropskými židovskými komunitami a mezinárodními židovskými organizacemi.
Zda se tyto záměry podaří realizovat v praxi, ukáže až další vývoj. Evropský židovský kongres, paralyzovaný v současné době úmrtím svého prezidenta Ignáce Bubise, se prozatím pod tyto zásady nepodepsal. Naopak, proslýchá se, že jeho prioritou zřejmě nebudou individuální restituce, obdobně jako nejsou u jeho velkého bratra
, Světového židovského kongresu. Ten údajně jednal - prostřednictvím Ronalda Laudera - s německou vládou o předání několika uměleckých sbírek, které se dnes nacházejí v německých státních muzeích a galeriích. Ty by však měly jít většinou do aukcí a teprve výtěžek by byl distribuován. Jak a komu, prozatím nikdo neví. Snad proto je rezoluce ECJC tak jednoznačná.
Tisk
