Elena Makarova, Sergei Makarov, Victor Kuperman: Universita přežití. Osvětová a kulturní činnost v terezínském ghettu 1941 - 1945

Kniha Eleny Makarové, Sergeie Makarova a Victora Kupermanna Universita přežití. Osvětová a kulturní činnost v terezínském ghettu 1941 - 1945, která je zkrácenou verzí rozsáhlejšího anglického originálu University Over the Abyss (vydaného v Jeruzalémě roku 2000), nabízí čtenáři přehledně ucelený pohled na jiný, řekněme duchovně intelektuální, rozměr života v terezínském ghettu během jeho fungování jako koncentračního tábora za nacistické perzekuce v době druhé světové války. Terezín měl v historii holocaustu výjimečné postavení, díky kterému se zde mohl organizovat společenský a kulturní život v míře v jiných koncentračních táborech téměř nemyslitelné. Jak v předmluvě autoři sami uvádí, bylo o kultuře v Terezíně napsáno mnoho knih. Sami se však chtěli soustředit na méně známý aspekt kulturního života v táboře, na 2210 přednášek přednesených 520 řečníky během (...) let 1942 - 1944.

V přehledně rozdělených oddílech jsou čtenáři postupně zpřístupněny tématické oblasti přednášek a osvětové činnosti: kultura a umění, politika, věda a technika, historie atd. Přednášková činnost započala v prosinci 1941 prvními přednáškami prof. Ervína Weilla o uměleckých památkách, hlavně o renesanci.

Na organizování přednášek se v Sudetských kasárnách podílely různé organizace, které v Terezíně působily: organizace českých Židů Salusova skupina, skupina kolem Philipa Manese věnující se všem oblastem věd a umění a oživování slavné minulosti nebo Židovský institut, který se zaměřil na dějiny - minulost, ale i budoucnost židovského národa, tedy na naděje v návrat do Erec Jisrael. Záměru budovat zvláště v mladých lidech pocit národního uvědomění odpovídala také témata přednášek - židovská historie s důrazem na její slavné osobnosti a okamžiky, sionismus, Palestina, výuka hebrejštiny a další prakticky zaměřená výuka - zemědělství nebo ošetřovatelství. V rámci Židovského institutu působilo v Terezíně mnoho významných učenců z oblasti judaistiky, genealogie - dr. Jacobson či semitských jazyků (dr. Woschin, pracovník tzv. Talmudkomanda, jenž mělo za úkol třídit a pečlivě evidovat nacisty zabavené knihy) a také početná skupina židovských žen, které se věnovaly kromě sociální práce také přednášení o postavení žen ve společnosti a mnoha podobným tématům.

Následný pohled na obyvatele terezínského ghetta, kteří se neztotožňovali s požadavky národního uvědomění nebo se úplně svého původu zřekli, tvoří protipól k předchozím sionistickým tendencím. V krátkosti se seznámíme s terezínským životem katolíků a protestantů, kteří tvořili asi deset procent z celkového počtu vězňů.

Přesto, že o kulturních činnosti v Terezíně - divadelní, hudební a výtvarné, stejně jako o vzdělávání dětí a mládeže a podzemních politických organizacích, bylo již napsáno mnoho prací, neuškodí si připomenout některé významné události a osobnosti a dozvědět se o přednáškách, které se na tato témata konaly: např. Paradoxy židovské výchovy - Franz Kahn, Dětské kresby - Friedl Dicker-Brandeisová; reporty při zkouškách divadelních her: Světové dějiny divadla, Japonské Asagao nebo Psychologie divadelního publika.

Přednáškám zaměřeným na obory humanitní - dějiny, filosofie a literatura - a jejich autorům je věnován prostor dvou kapitol. Autoři seznamují čtenáře krátce s osobností Leo Baecka, neboť Mimořádné rozměry jeho osobnosti přesahují rámec této knihy(...), Emila Utitze, Karla Poláčka, Camilla Hoffmanna, H. G. Adlera a Otto Broda.

K nejzajímavějším patří závěrečné kapitoly mapující nejen přednáškovou činnost v oblastech vědy, techniky, práva a lékařství, ale také praktické působení uvězněných odborníků. Vedle péče o staré a nemocné, jejichž situace v ghettu byla snad nejhorší a nejbeznadějnější, a o duševní zdraví vězňů, je zde v rámci kapitoly Lékařství zmíněno vzdělávání lékařů a pomocného personálu a také přednášky, které se věnovaly specifickým nemocem ghetta. Zvláštní kapitolou je pak soudnictví a jeho teoretické i praktické využití v životě vězňů. Hlavní postavou terezínského soudnictví se stal JUDr. Heinrich Klang, který působil v táboře jako nejvyšší soudce a soudil hladové vězně s profesionální přesností a, jak někteří tvrdí, naprostou bezcitností. V podmínkách koncentračního tábora se zúročily technické znalosti a dovednosti - problém vodovodu ve městě, ale také výroba radiopřijímače Frankem Weisem.

Samý závěr tvoří kapitoly s názvem Zapomenuté osudy, které přibližují významné, podle mého názoru však dnes již známé osobnosti terezínského ghetta - malíře Karla Fleischmanna, architekta Františka Zelenku, Annu Auředníčkovou spolu s třemi staršími Judenratu - Jakobem Edelsteinem, Ottou Munelesem a Paulem Eppsteinem.

Z celkové pohledu poskytuje kniha množství materiálu, zvláště v citacích celých přednášek nebo jejich částí a vzpomínek pamětníků.

Osobnost autorky spolu s překladem Dagmar Lieblové zaručuje Universitě přežití kvalitu i věrohodnost předkládaných informací. Makarová se problematice kulturního života v Terezíně věnuje již řadu let. Zvláště se zabývá osobností výtvarnice Friedl Dicker-Brandeisové, jejíž výrok knize Universita přežití posloužil jako motto: Člověk by tu mohl žít docela slušně mezi vzdělanými, inteligentními lidmi, kdyby neměl neustále strach, že bude poslán dále. Při četbě o životě intelektuální elity Terezína však nesmíme zapomenout na všudypřítomnost smrti, utrpení a zoufalství, které se dotýkalo celého obyvatelstva terezínského koncentračního tábora; i té jeho části, které nebylo dopřáno účastnit se intelektuálního života na přednáškách a v diskusích v Terezíně.

Kuperman, Victor, Makarov, Sergej a Makarova, Elena. Universita přežití: Osvětová a kulturní činnost v terezínském ghettu 1941-1945 (University of Survival: Educational and cultural activity in the Terezín ghetto 1941-1945). Praha: G plus G, 2002. 216 s.