Památník nebo muzeum
Nový německý ministr kultury Michael Naumannse v prosincovém rozhovoru pro berlínský list Tagesspiegel vyjádřil k dlouho plánovanému monumentálnímu památníku holocaustu v Berlíně. Řekl, že by dával přednost tomu, aby se v hlavním městě postavilo muzeum holocaustu spojené s výzkumným pracovištěm. Prohlásil, že pracuje na projektu zaměřeném především na vzdělávání mladých, který mu připadá cennější než jen vztyčit krajinu z kamene
.
Golda Meirová (1898 - 1978)
V roce 1998 jsme si připomněli sté výročí narození významné izraelské političkyGoldy Meirové (rozené Makovitchové) a zároveň dvacáté výročí její smrti. Golda Meirová se narodila v Kyjevě a její (sionistické a socialistické) přesvědčení formovaly zážitky z dětství - chudoba, pogromy v Rusku. Když jí bylo osm let, odjela s rodiči do Spojených států, v květnu 1921 se vydala se svým manželem Morrisem Myersonema sestrou do Palestiny, kde se usídlili v kibucu Merchavia. Zapojila se do politického života: působila v Histadrutu (od roku 1934 byla členkou jeho výkonné rady, později se stala předsedkyní jeho politické sekce), v Organizaci žen průkopnic. V době, kdy do Palestiny přijížděli ohrožení Židé z Evropy, neúnavně sháněla prostředky pro jejich zabezpečení. Když se Britové rozhodli rozbít síť Hagany a potlačit židovskou rezistenci, zatkli v červnu 1946 vůdce jišuvu. G. Meirová byla vybrána, aby zastupovala zadržené představitele opozice proti Britům a vedla složitá vyjednávání s mandátní vládou. V květnu 1948 patřila k signatářům vyhlášení nezávislosti nového státu.
Golda Meirová byla postupně první velvyslankyní Státu Izrael v SSSR (1948), ministryní práce (1949-1956), ministryní zahraničních věcí (1956-1966). Roku 1967 se stala generální tajemnicí sjednocené Izraelské dělnické strany a od března 1969 dodubna 1974 (tedy v době šestidenní války a v době zahájení nepřímých mírových je dnání s Egyptem) stála v čele izraelské vlády. Zemřela v Jeruzalémě roku 1978.
Vyhnáni z Osvětimi
Poláci, které nacisté roku 1941 vyhnali z jejich domovů v oblasti Birkenau, dodnes žádají o kompenzaci za své domy a pozemky. Letos se rozhodli pro razantní demonstrační akci: chtějí zablokovat březnový Pochod života, který se koná na paměť obětí holocaustu zavražděných v Osvětimi a kterého se účastní židovská mládež z celého světa. Nemáme jinou možnost
" prohlásila Alžběta Waluszeková, představitelka asi 300 členné skupiny místních lidí, kteří ztratili své domy a půdu, když byl postaven koncentrační tábor. Nejsme antisemité a naše akce není namířena proti Židům. Ale od 1945 píšeme na všechny strany, žebráme a nikdo se s námi nebaví. Nacisté vyhnali z oblasti celkem na 5000 lidí. Kromě ,symbolické' náhrady, která byla v roce 1958 poskytnuta některým rodinám, nedostal nikdo nic, protože kompenzace se týkaly jen pozemků přímo na území vyhlazovacího tábora, nikoli v jeho okolí
vysvětlila Waluszeková.
Konference o Korczakovi
U příležitosti 120. výročí narození významného polského spisovatele, básníka a pedagoga Janusze Korczaka (1878 Varšava - 1942 Treblinka) se v polovině prosince konala v izraelském kibucu Lahamej Hageta mezinárodní konference. Zúčastnili se jí učitelé, vědci, psychologové a studenti z Izraele, Polska, Ukrajiny, Bulharska, USA, Kanady,Velké Británie, Švýcarska, Švédska, Itálie a Brazílie.
Účastníci konference se soustředili na význam korczakovské pedagogiky pro dnešní Izrael a probírali hlavní motto (převzaté z Korczakova učení), jež vyhlásilo izraelské ministerstvo školství pro nový školní rok: Právo dítěte na úctu.
Hitlerova atomová bomba
Německé muzeum v Mnichově brzy zpřístupní dosud utajované archiválie, které dokumentují výzkumný program, jehož prostřednictvím se Hitler snažil získat atomovou bombu. Archivní fond obsahuje podrobné informace o nacistickém jaderném programu - technickou dokumentaci, poznámky o postupu laboratorních zkoušek i fotografie. Dále obsahuje korespondenci mezi vědci, kteří se programem zabývali, a jejich nadřízeným Walterem Gerlachem. Ten byl za tento úkol osobně zodpovědný Hitlerovi.
Z dopisů vyplývá, že nacističtí vědci neměli pro svou práci dostatek peněz. Finanční problémy naopak netížily americké vědce, kteří měli navíc posilu v řadě německých (a mnoha židovských) badatelů, kteří odešli před nacismem do Spojených států.