Před měsícem zveřejnilo Evropské monitorovací centrum pro rasismus a xenofobii (EUMC) při EU novou verzi zprávy o současném evropském antisemitismu. Dokument Projevy antisemitismu v EU v letech 2002-2003 v rozsahu 350 stran se objevil více než rok poté, co EUMC pozastavilo publikaci původní zprávy, kterou na její popud vypracovalo berlínské Středisko pro výzkum antisemitismu. Ke zveřejnění tehdy nedošlo s odkazem na údajné metodické nedostatky práce. Kritici vyčítali autorům zprávy mj. nereprezentativně krátké období (jeden měsíc), z jehož událostí čerpali. Ze zprávy jasně vyplývalo, že většinu útoků proti Židům v západní Evropě mají na svědomí příslušníci muslimské, především arabské menšiny, a že tyto útoky korespondují s vývojem na Blízkém východě. K antisemitské rétorice, tvrdí se ve studii, čím dál více přispívají levicové organizace v rámci antiizraelského a antiamerického diskurzu. Skutečnou příčinu distancování se od zprávy ze strany EU tak mnozí viděli v politické motivaci unie, která se obávala vlny islamofobických nálad a nechtěla si připustit selhání v integračním procesu muslimských přistěhovalců zejména ve Francii. Řada představitelů židovských organizací si vše vysvětlila jednak jako pokus EU o zatajení pravdy, jako projev nezodpovědnosti, či dokonce neochoty jednat o závažném celospolečenském problému, a to právě v době, kdy se antisemitská nálada v zemích EU nebezpečně přiostřovala. Zpráva se v neoficiální podobě objevila koncem loňského roku na internetu.
Zklamání
Současná zpráva se od původní liší téměř trojnásobným rozsahem, ale hlavně tím, že shrnuje protižidovské projevy z podstatně rozsáhlejšího období dvou let 2002 a 2003. Představitelé americké Anti-Defamation League (ADL) uvítali aktuální zprávu jako důležitý krok v odhalování současného evropského antisemitismu
, vyjádřili však zklamání, že závěry zprávy o novém druhu antisemitismu nejsou zmiňovány v tiskovém prohlášení a veřejných vyjádřeních EUMC. V nich se jako o hlavní základně pachatelů protižidovských útoků hovoří zejména o mladých frustrovaných bílých Evropanech
. Jsme znepokojeni, že EUMC bagatelizuje své vlastní závěry o tom, že nová vlna antisemitismu souvisí s palestinsko-izraelským konfliktem a že současné incidenty vycházejí především z řad mladých muslimských imigrantů,
prohlásil ředitel ADL. Na rozdíl obou zpráv v odpovědi na otázku, kdo dnes stojí za většinou antisemitských činů v Evropě, zareagoval také prezident Evropského židovského kongresu Cobi Benatoff.
Seminář v Bruselu
Ostré kritiky související s pozastavením původní studie se představitelům EU dostalo už začátkem roku. Prezident Světového židovského kongresu Edgar Bronfman a jeho evropský kolega Benatoff tehdy ve Financial Times obvinili šéfa Evropské komise Romana Prodiho z intelektuální nepoctivosti a morální zrady
". Prodi pohrozil zrušením chystaného semináře o současném antisemitismu, ale pak si svou reakci rozmyslel a koncem února se v Bruselu setkali představitelé evropské politiky a židovských organizací. Seminář tak přinesl jednu pozitivní zprávu: Existuje vůle ke společnému řešení nebezpečného fenoménu současné Evropy - rozmachu protižidovských nálad v zemích EU. Autoři ve zmíněném článku připomněli také nebezpečně rozněcující
průzkum, který Evropská komise zveřejnila v listopadu 2003 a ve kterém 59 % Evropanů označilo Izrael za největší hrozbu pro světový mír.
Právě tento průzkum, spolu s rostoucím počtem útoků a stále výraznější protižidovskou rétorikou v posledních letech ve Francii a dalších evropských zemích byly důvodem ke svolání semináře. Výzkum ADL v roce 2002 odhalil, že třetina obyvatel EU souhlasí s tvrzením, že Židé mají příliš velký vliv na světový obchod
, podobně dopadl výzkum v USA, kde tomuto tvrzení přitakalo 24 % respondentů. V této souvislosti lze zmínit nemalé pobouření, jaké u židovských představitelů vyvolal poslední film Mela Gibsona Umučení Krista
(recenze viz zde). O další skandál se postaral bývalý malajsijský premiér Mahathir Mohamad, když vloni v říjnu prohlásil: Evropané zavraždili šest z dvanácti milionů Židů, ale dnes prostřednictvím jiných Židé řídí svět. Nechávají jiné bojovat a umírat za sebe.
Mohamadově projevu naslouchalo několik desítek státníků, včetně prezidenta Putina, pro které byl tento výrok naprosto přijatelný, a nikdo z nich na něj nezareagoval. Jen pár dnů před konáním bruselského semináře zneuctili vandalové v Petrohradě židovský hřbitov hákovými kříži.
Šéf Evropského židovského kongresu Benatoff, který spolu s Kongresem evropských rabínů a Evropskou komisí únorový seminář uspořádal, vyzval EU, aby přijala zvláštní opatření proti zhoubnému nádoru
antisemitismu a podílela se na systematickém monitorování útoků a prosazení tvrdších sankcí za ně. Přicházíme s varovnou zprávou pro Evropu. Ono monstrum je tu znovu s námi a roste za nezájmu evropských vlád,
prohlásil Benatoff.
Prodi přišel s ujištěním, že dnešní situaci v Evropě nemůžeme srovnávat se situací 30. a 40. let. Především proto, že antisemitismus dnes není oficiální politikou, nýbrž záležitostí určitých nových menšin. Reagoval tak na nedávný výrok amerického velvyslance v EU Rockwella Schnabela, který se dočkal kritiky v médiích i od některých židovských představitelů. Britský profesor a komentátor současného pojetí holocaustu Frank Furedi se pokusil debatu zvěcnit: Není třeba se obávat návratu nacismu, měli bychom se spíš zabývat současným znepokojivým pohledem veřejnosti na Židy.
Více otázek než odpovědí
Na bruselské konferenci zazněly projevy pětatřiceti přednášejících, zúčastnili se jí i německý ministr zahraničních věcí J. Fischer, nositel Nobelovy ceny míru E. Wiesel či izraelský ministr pro Jeruzalém a diasporu N. Šaranski. Ten apeloval na to, aby byla jasně stanovena hranice mezi právem na legitimní kritiku některých aktivit izraelské vlády a tendencemi démonizovat Izrael. Většina příspěvků se nesla v obecné rovině a konference přinesla více otázek než odpovědí
, posteskl si německý deník Die Welt. Hovořilo se o příčinách současného antisemitismu i o otázce evropsko-izraelských vztahů. Téměř unisono se ozývaly hlasy volající po konkrétním jednání, větším důrazu na odsouzení antisemitských projevů a důležitosti výchovných a sociálních opatření jako základní součásti boje proti tomuto fenoménu. Na přetřes se dostala také role médií při referování o blízkovýchodním konfliktu. Jednou z příčin současného stavu je totiž podle některých analytiků antisionismus, přiživovaný západoevropskými médii, která někdy v debatě o izraelské bezpečnostní politice překračují hranice legitimní kritiky a projevují notnou dávku antisemitismu mezi řádky.
Šéf evropské diplomacie Javier Solana odmítl podezření, že by evropská politika byla antisemitská nebo antiizraelská. Představitelé židovských organizací však tvrdí opak a viní EU z jednostranné politiky v blízkovýchodním konfliktu ve prospěch palestinské strany, dokonce z podpory terorismu prostřednictvím finanční pomoci palestinské samosprávě. Právě eskalace konfliktu na Blízkém východě má podle většiny účastníků probíhající debaty zásadní vliv na vzedmutí nové vlny evropského antisemitismu, pro niž se nyní vžívá spíše pojem judeofobie. Vedle rasistického pravicového antisemitismu se totiž stále častěji objevuje nová forma nenávisti vůči Židům, související se vztahováním zodpovědnosti za politiku Izraele na všechny Židy. Na ní se pak nabalují některé klasické antisemitské stereotypy, zejména pak ten o židovském spiknutí. Hovoří se také o tzv. tříbarevném antisemitismu, hnědém ze strany ultrapravicových skupin, červeném, ozývajícím se z úst některých levicových antiglobalistů, a zejména pak o novém typu tzv. zeleného antisemitismu radikalizující se muslimské minority. Útoky na Židy a židovské objekty totiž v posledních letech nejčastěji páchají právě mladí muslimští přistěhovalci převážně z bývalých francouzských kolonií žijící v sociálních a kulturních ghettech na periferiích francouzských velkoměst, kteří jsou sami oběťmi rasismu a společenského odmítání. Právě díky nim opouští izraelsko-palestinský konflikt oblast Blízkého východu a jeho dalším bojištěm se stává také Evropa. Prostřednictvím satelitního televizního vysílání řízeného arabskými teroristy se šíří i mezi evropské publikum hrubá antisemitská propaganda, která si v ničem nezadá s rétorikou nacistů. Nečiní přitom žádný rozdíl mezi Izraelci a Židy. Problém mladých muslimských útočníků se týká zejména Francie, kde podle statistiky zveřejněné koncem ledna izraelskou vládou došlo v roce 2003 k téměř polovině všech antisemitsky motivovaných útoků v západní Evropě. Tato statistika také uvádí, že zatímco počet všech útoků proti Židům v zemích EU se v porovnání s rokem 2002 vloni snížil téměř o polovinu (z 1979 na 983), ve Francii se naopak jejich počet ve zmíněném období téměř zdvojnásobil (ze 77 na 141). Izraelský ministr Šaranski při prezentaci těchto výsledků uvedl, že Francie, která disponuje jedním z nejvyvinutějších legislativních systémů proti rasismu a xenofobii, by jej měla využívat a zavést okamžitá opatření
.
Situace ve Francii se však, zdá se, v poslední době poněkud zlepšila, alespoň co se týče opatření na ochranu místních židovských komunit. V únoru ADL ocenila prezidenta Chiraca za snahu ochránit francouzské Židy (útoky proti francouzským Židům jsou útoky proti celé Francii,
řekl) a za opatření přijatá proti antisemitismu v zemi. Vyzvali ho, aby vláda v tomto úsilí stejně jako v dlouhodobých výchovných programech ve školách a dalších klíčových institucích pokračovala, protože se členové francouzské židovské komunity stále nemohou cítit zcela bezpečně.