Pražský rodák Jiří Kosta předložil ve svých osmdesáti letech svým německým (a brzy snad i českým) čtenářům autobiografii, v níž poskytuje autentický pohled na poměry v socialistických zemích
střední Evropy. Autor vyrůstal v liberální úřednické rodině, kde se mluvilo jak česky, tak německy a kde náboženství nehrálo významnější roli. Navštěvoval renomované gymnázium ve Štěpánské ulici, v němž se stýkali židovští a nežidovští, německy i česky mluvící žáci bez jakýchkoli nevraživostí. Tato liberální atmosféra byla částečně narušena už po Mnichově 1938, ale teprve po vzniku Protektorátu Čechy a Morava došlo k závažným změnám v životě Židů. Kosta byl v r. 1941 povolán do tzv. Aufbaukomanda
, které mělo přeměnit město Terezín v koncentrační tábor. Podařilo se mu zde přečkat do r. 1944, kdy byl deportován do Osvětimi. Přežil selekce i pochod smrti a po návratu do milované Prahy zažil radostné překvapení: rodiče, dědeček a mladší bratr také přežili.
Optimistická naděje, že nyní nastane pro všechny spokojený život, byla záhy zklamána: ČSR byla nucena převzít stalinský diktátorský model socialismu, který byl v raných 50. letech doplněn o prudký antisemitský kurz: byla stíhána řada nevinných osob židovského původu, mezi nimi i oba Kostovi rodiče. Za údajné prohřešky svých příbuzných byly, dle sovětského vzoru, odpovědny i jejich děti. Jiří byl přeřazen na pomocné práce na stavbě, později pracoval jako soustružník v továrně na letecké motory. Teprve postupnou liberalizací v 60. letech byli Kostovi rodiče rehabilitováni, takže i synové mohli vykonávat kvalifikované práce. Jiřímu se podařilo najít uplatnění v Ekonomickém ústavu při ČSAV vedeném O. Šikem. Jeho další život se mohl rozvinout harmonicky, nebýt brutálního vpádu pěti zemí Varšavského paktu (1968).
Za těchto okolností se rozhodl Kosta hledat existenční základnu na Západě. Stálé místo (na frankfurtské univerzitě) mu poskytlo Německo. S ohledem na léta 1939-45 tato volba pro něho nebyla lehká. Na novém pracovišti se osvědčil mj. proto, že si do středu svých přednášek zvolil problematiku socialistického tržního hospodářství, což vyvolalo značný zájem u studentů. Po sametové revoluci se jeho aktivita rozšířila i na ČR.
I když se Kostova životní cesta jeví na první pohled jako výjimečná, bylo by nesprávné pokládat jeho osud za ojedinělý. Naopak: Kosta patřil k těm obětem nacistické represe, které byly znovu nevinně pronásledovány v poválečné době, tentokrát jménem socialismu
. Jeho poutavě napsaná, přitom však otřesná biografie podává svědectví o jeho nevšední energii a o jeho nezdolném optimismu při zvládání mnoha životních potíží.